Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

13. kapitola

12. listopadu 2013 v 16:49 | Seryn |  Spanish attack on Hogwarts
Tak tady je další kapitolka k Terry. Co budete chtít příště si napište do komentářů, je mi to celkem jedno. Mrkající

Seryn
P.S. Ten popis šatů berte s rezervou. Takovéto popisy dělám velmi nerada.




Světlovlasá dívka nejistě postávala kousek od hlavních schodů. Přemýšlela, jestli ten ples je vůbec dobrý nápad, a už chtěla vyrazit pryč. Pak si ale vzpomněla na svůj slib, který dala své kamarádce. Musí tam jít. Dvakrát se zhluboka nadechla a začala scházet schody. Ples už začal, přesto se před vchodem do Velké síně zdržovalo pár opozdilců. Ti se ovšem zasekli při pohledu na ni. Blond vlasy zepředu nakrátko, ale pozorovatel za dívkou si mohl prohlédnout úhledný cop, ve kterém byli vpleteni malí motýlci tyrkysové barvy, kteří třepotali křídly. Přes oči měla žlutozelenou škrabošku, za níž se skrývaly modré oči. Šaty dlouhé zelené, horní vrstvu šatů tvořila žlutá síťkovaná látka, na které byly matné stříbrné kolečka, a pod prsy uvázaná široká tyrkysová mašle. K tomu páskové boty na podpatku ve stříbrné barvě.



"Páni, víla," zašeptal nevěřícně jeden z opozdilců. Přemáhala jsem se , abych neprotočila oči. Ten kluk se se skutečnou vílou snad nikdy nesetkal. Já sice taky ne, ale vím, jak vypadají. Ale beru to pozitivně, aspoň jde poznat, za co tu jsem. Každopádně musím toho kluka litovat. Jak mě tu tak obdivoval, jeho partnerce se to očividně nelíbilo. A aby přitahla znova jeho pozornost k sobě, dupla mu na nohu. Nutno podotknout, že měla na sobě jehlové podpatky. Chudák.

Zábava tu už byla rozjetá v plném proudu. Rychle jsem se zapletla mezi dav. Trochu jsem se rozhlédla, ale nikde jsem nikoho známého neviděla. Rozhodla jsem se, že to trochu projdu. Na druhé straně Velké síně jsem zahlédla zrzavé vlasy.

"Ahoj," pozdravila jsem nejmladší Weasleyovou.

"Ahoj," odpověděla mi zmateně.

"Ale no tak. Neříkej, že mě nepoznáváš, Maličká."

"Terry!" vykřikla radostně. "Tys došla."

"Slíbila jsem ti to. Ale všichni ostatní si myslí, že jsem na pokoji a není mi dobře."

"Ty jsi teda podvodnice!"

"Je to jenom tvoje zásluha, že jsem tady."

"Jsem dobrá," pochválila se Maličká.

"Jsi nejlepší. Hlavně nikomu neříkej, že tu jsem."

"Rozkaz, kapitáne."

Prozatím jsem se s Maličkou rozloučila a zamířila ke stolu k pitím. Podle očekávání tu bylo všechno nealko a to přísně střežené profesorkou McG (trochu jsem se inspirovala Glee a Sue na plese). Naléla jsem si nějaké pití a chvíli tam postávala, pak jsem se otočila, že se vydám někoho najít. To se mi podařilo, když jsem vrazila do osoby stojící za mnou.

"Omlouvám se."

"Moje chyba," ozval se neznámý - známý člověk. Jen co promluvil, poznala jsem Olivera. Ale on nepoznal mě.

"Jako omluvu," podal mi zase plný pohárek pití. To předchozí se nám nějak podařilo vylét.

"Vidím, že gentlemani ještě nevymřeli," usmála jsem se.

"Krásné dívky taky ne," usmál se on a já se začervenala.

"Vždyť jich se tady plno."

"Já vidím jenom jednu."

"Tak to ses tady asi pořádně nerozhlédl."

"Rozhlédl. Ale buď jsou zadané nebo nejsou můj typ."

"Každá zeď se dá zbourat."

"To je fakt. Smím slečnu požádat o tanec?" nastavil ruku.

"Tvojí přítelkyni to nebude vadit?" uviděla jsem totiž Alishu, jak se dívá vražedně naším směrem, a proč si trochu nevystřelit z ostatních? Oliver se otočil.

"Ona není moje přítelkyně."

"V tom případě smíš."

Zavedl mě na parket, přitiskl si mě k sobě a začali jsme tančit.

"Páni, takového Olivera Wooda neznám."

"Poznala jsi mě."

"Tebe nejde nepoznat."

"Řekneme si někdy jindy."

"A kde máš tu jistotu, že bude někdy jindy?"

"Ty bys nešla se mnou na rande?"

"To jsem neřekla."

"Tak vidíš."

"Ale taky jsem neřekla, že bych šla. Navíc-"

"-tě neznám?"

"Jo."

"Mám minimálně rok a půl na to, abych tě poznal líp než doteď."

Podívala jsem se na něj se zvednutým obočím. Jenom se usmál a sklonil se ke mně.

"Zapomněla sis upravit oči, Terry," zašeptal mi do ucha.

"Tys mě poznal podle očí?" zeptala jsem se nevěřícně.

"Aj kdyby sis změnila ty oči, bych tě poznal."

"To by mě zajímalo jak."

"Třeba podle tvého úsměvu."

Pokud jsem se předtím jenom červenala, teď už jsem musela být rudá až na prdeli.

"Ale mohla by sis zase změnit svůj hlas. Blonďaté vlasy bych ještě přežil, ale hlas v žádném případě."

"Až půjdem ven."

"Tak jdeme."

Propletl naše prsty a vedl mě ven z tohoto blázince. Ještě než jsme se z tama vymotali, zachytila jsem přímo zabijácký pohled Alishi.

"Čemu se směješ?" zeptal se mě Oliver, když už jsme byli na čerstvém vzduchu.

"Alisha mě zabije, až se o tom dozví."

"Nezabije."

"Proč myslíš?"

"Protože by se pak musela vypořádat se mnou."

"S tebou?"

"Jo se mnou."

Pak si mě Oliver přitahl k sobě a políbil mě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 18. listopadu 2013 v 11:25 | Reagovat

hošííííííííí Wood nikdy nezklame! borka prostě! a tolik k tomu, jak je zabedněný nevšímavý pometlo :D
nášup! :-D

2 Rogue Rogue | Web | 28. listopadu 2013 v 16:11 | Reagovat

Ty šaty jsou fakt hustý - jak nemám pro ty barvy slabost, tak tyhle se mi vážně líbí.
A Oliver byl fakt mooooc roztomilej ;-)Další takovou kapitolu! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama