Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

11. kapitola

30. června 2013 v 16:18 | Seryn |  Spanish attack on Hogwarts
Ahojte. Jo já vím, že to nebyl týden, ale tak nějak to rychle uběhlo. No nebudu zbytečně zdržovat, běžte pěkně číst. A řekněte si, co chcete příště.
Seryn




"No konečně," zaradovala jsem se, když Oliver vyšel po pěti minutách z Velké síně.

"Promiň, ale.."

"Někdo zmínil slovo famfrpál?"

"Jak to-"

"Vím? Co jiného by tě mohlo zdržet?" zeptala jsem se ho s nadzvednutým obočím.

"Jídlo?"

"To jsem tě nenakrmila dostatečně?"

"To jo, ale-"

"No tak nic jiného než famfrpál to byt nemohlo," ušklíbla jsem se a vydali se do sovince.

"A co takhle nějaká slečna?"

"A zastavils nějakou? Nebo nějaká tebe?" zarazila jsem se.

"Ne. Proč se ptáš tak zaraženě? To je to tak nemyslitelné, že bych se někde zapomněl s holkou?"

"Jen tak se ptám."

"Řekni mi to."

"Ne."

"Já to z tebe dostanu."

"To bys mě musel první chytit," vyplázla jsem na něj jazyk a začala utíkat co nejdál od Wooda. Nejdřív byl překvapený, takže jsem získala nějaký náskok. Pak se vzpamatoval a vyrazil za mnou. Bohužel jsem zapomněla, že je Oliver sportovec a má rozhodně větší výdrž než já. Takže netrvalo dlouho než mě dohnal a chytil do náruče. Překvapivě jsme se nezabili, ale spadli jsme do trávy. Toho Oliver využil a začal mě lechtat. Já začala ječet na celé okolí a zároveň jsem se smála. Pár lidí, co už bylo venku, se po nás otáčelo a klepalo si na čelo. Každopádně lechtání za chvíli přestalo. Oliver měl asi vážně obavy o svůj sluch.

Zůstala jsem ležet na zemi, zatímco jistý nebelvírský student seděl vedle mě a vysmíval se mi.

"Mizero jeden!" zamračila jsem se na něj.

"Dáme druhé kolo?"

"Jen to ne," vytřeštila jsem oči a modlila se, aby mě vážně nezačal znova lechtat.

"Pojď," vstal a podal mi ruku, aby mi pomohl zpátky na nohy.

"Už?" nahodila jsem zoufalý výraz, ale jeho pomoc jsem přijala.

"Myslel jsem, že chceš ten dopis poslat ještě dnes."

"Dopis? Jaký dopis?" zeptala jsem se naprosto zmateně.

"Dopis pro tvého bratra?"

"Jo tento dopis," plácla jsem se rukou do čela. "Jdem?"

"Čeká se jenom na vás, señora," usmál se Oliver.

"Señorita," opravila jsem ho. "Ale snaha se cení," usmála jsem se taky.

"To je dobře."



"Terry, vážně bys měla napsat to pojednání pro McGonagallovou a Snapea," hustila do mě už dobrých patnáct minut Alisha. Nechávalo mě to v klidu. Dokonce jsem zavřela oči s tím, že se trochu prospím.

"Vážně se mi nechce," trochu jsem se protahla, aby se mi leželo pohodlněj. Tady ve společenské místnosti jsou dobré gauče.

"McGonagallová ti napaří trest a Snape tě sežere zaživa, pak tě vyzvrací, aby ti mohl dat trest a sebrat body, a pak tě znova sežere."

"Fůj, ty si nechutná!" Ta představa, jak mě Snape jí a pak zvrací- blé!

"A zabírá to?"

"Ne."

"Co se to tu děje?" zeptal se jeden z dvojčat Weasleyových.

"Alisha mi předhazuje pěkně nechutné představy."

"Jaké?" ozval se druhý Weasley.

"Věř mi, to nechceš vědět."

Následně jsem jenom slyšela, jak se Ali začala dohadovat s dvojčatama o nějakých blbostech. Konečně mi přestala věnovat pozornost a zaměřila se na někoho jiného.

"Nechceš se nenápadně zdejchnout?" ozvalo se mi u ucha. Skoro jsem začala ječet, kdyby mi dotyčný nezakryl pusu rukou.

"Si ty normální?" podívala jsem se na Wooda vražedně. "To se mnou málem švihlo."

"Nejsem," zazubil se.

"No aspoň že to přiznáš."

"Tak co? Jdeš se mnou?"

"Kamkoli, hlavně co nejdál od Alishi a hlavně nenápadně!"

"Jdeme."

Nějakým zázrakem se nám podařilo dostat k obrazu Buclaté dámy, aniž by si nás Ali všimla. Bohužel pak nás štěstí opustilo.

"Terry!" zamračila se Ali.

"Zdrháme!" zavelela jsem a společně s Woodem jsme přidali na rychlosti. Alisha se nás pokusila zastavit, ale podařilo se nám jí utéct. Zpomalili jsme až na školních pozemcích.

"Kam vůbec jdeme?"

"Co myslíš?" odpověděl mi Oliver otázkou a ukázal mi dvě košťata, které měl v ruce. Jak jsem si jim mohla nevšimnout? Když mi ale došlo, kam míříme, začala jsem se usmívat jak idiot. Konečně si zalétám!



"Tys hrála na postu odrážeče?" zeptal se nevěřícně Oliver, když jsem vstřelila nevím kolikátou branku.

"No, někdy jsem byla aj střelkyně," usmála jsem se nevinně.

"Ty jsi neuvěřitelná."

Chytila jsem Camrál a vystřelila na branaře. Tentokrát chytil.

"Zlepšuješ se," vyplázla jsem na něj jazyk.

"Snažím se."

Takhle jsme blbli dalších pár chvil, dokud jsem si nevšimla člověka sedícího na kraji hřiště. Zaletěla jsem blíž k Woodovi.

"Kdo to je?" kývla jsem hlavou směrem k postavě. Oliver ji chvíli sledoval.

"Myslím, že Ginny Weasleyová."

"Sestra dvojčat?"

"Jo, letos nastoupila do prváku. Kam letíš?" zeptal se, když jsem se otočila a letěla pryč.

"Seznámit se," křikla jsem zpátky na něho.



"Ahoj," zastavila jsem kousek od malé zrzky a usmála se na ní.

"Ahoj," řekla velmi potichu.

"Já jsem Terry Villa," natáhla jsem k ní ruku.

"Ginny Weasleyová," představila se.

"Od Freda a George?"

"To jsou moji bratři."

"Ahoj," zastavil vedle nás Oliver a zazubil se na Ginny.

"Tu malou nemusíš okouzlovat, ta už je zblázněná do někoho jiného," mrkla jsem na malou Weasleyovou. Vzpomněla jsem si totiž, jak dvojčata si na ni dvojčata stěžovali, že celé léto básnila o Harrym. Asi jí začnu říkat Maličká.

"Co?" zeptal se nechápavě Wood.

"Ale nic," protočila jsem oči.

"Mám tě zase zlechtat?"

"Ginny, to je Oliver Wood, kapitán famfrpálového týmu. Olivere, Ginny."

"Já vím," špitla Maličká. "Kdo by neznal Olivera Wooda."

"Neříkej to moc nahlas, on pak bude moc namyšlený," zašeptala jsem to hlasitě, aby to kapitán slyšel. Maličká se začala smát, zatímco Oliver se začal nebezpečně přibližovat. Pro jistotu jsem si stoupla tak, aby byla Maličká mezi nama.

"Proč tu vůbec si tak sama?" zeptal se Oliver.

"Se spolubydlícíma se nedá vydržet a bráši jsou někde pryč. Tak jsem zůstala sama."

"Umíš létat na koštěti?" dostala jsem bláznivý nápad.

"Líp jak většina prváků," ušklíbla se Maličká.

"A nechceš si s nama zalétat?"

"Nemám koště," posmutněla. "Prváci nesmí mít košťata."

"Počkejte tady," oznámil nám Wood a běžel pryč.

"Jakdyby jsme se chystaly utéct," sedla jsem si na zem. Maličká se usmála a sedla si taky.

"Z kama znáš Freda a George?"

"Z tréninků."

"Ty jsi taky v týmu?"

"Nejsem. Ale chodím se na ně dívat. Je to rozhodně lepší než učení."

"Myslíš, že se můžu chodit dívat taky?"

"Zakázané to není. Ale pokud chceš mít jistotu, můžeš se zeptat Olivera, až se vrátí. Což je právě teď," řekla jsem, když Oliver běžel zase zpátky k nám. S koštětem v ruce. Maličké zazářili oči.

"Jestli se něco stane, s Weasleyovic klanem to vyřizuješ ty," upozornil mě Oliver.

"Rozkaz kapitáne."



Do Velké síně jsem doběhla poslední. Dali jsme si menší závody, kdo má největší hlad. Vyhrál Oliver. Dokonce i Maličká mě předběhla. Dobře, možná že jsem ji nechala vyhrát, ale to vědět nemusí. S úsměvem jsem došla k nebelvírskému stolu, kde ti dva už seděli a ládovali se, jakdyby jídlo neviděli týden a ne pár hodin. Sedla jsem si k nim, naložila si jídlo a poslouchala, o čem se dohadují.

"Spojenci jsou nejlepší v lize."

"Nejsou. Podle počtů titulů jsou nejlepší Straky. A podle mě jsou nejlepší Pýchy," řekla Maličká Woodovi.

"Pýchy? Vždyť tam měly za celou dobu jedinou dobrou hráčku."

"Náhodou Meaghan je stejně dobrá jako její matka. A Nicole Shingleton je taky dost dobrá. Rozhodně lepší než ten váš Timms."

"Lepší?" vykulil oči Oliver. Já jsem zůstala jenom hledět. Kdo by to byl do Maličké řekl, že dokáže takto odporovat. A ještě navíc Oliverovi, který je tady považovaný za největšího maniaka do famfrpálu.

Najednou si McGonagallová stoupla a zacinkala na skleničku.

"Prosím o pozornost," rozlehl se její hlas Velkou síní. Pak se posadila a slovo si vzal ředitel.

"Vzhledem k tomu, co se v poslední době stalo, jsem se rozhodl uspořádat maškarní ples. Klid prosím. Bude se konat první prosincový pátek. Tedy za měsíc. Zúčastnit se ho mohou všichni, ale studenti do třetího ročníku do určité hodiny. Děkuji za pozornost. Dobrou chuť," zase si sedl a pokračoval v rozhovoru s Kratiknotem.

Velkou síní začal hovor nabývat na síle. Všichni mluvili o plese. Všichni krom Olivera a Maličké.

"Všimli jste si, že Brumbál oznámil ples, že jo?" zeptala jsem se jich, protože pořád se předháněli, které mužstvo je lepší.

"Podstatu jsme slyšeli," přikývl Oliver a zase začal s famfrpálem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 CHAOS CHAOS | Web | 30. června 2013 v 16:49 | Reagovat

Super kapitola a dáš mi prosím hlas: CHAOS
http://best-story-1d-jb.blog.cz/1306/sutaz-o-najlepsi-blog-1-kolo

2 ZuzunQa ZuzunQa | 1. července 2013 v 10:27 | Reagovat

super :-)  :-)  teším sa na pokračovanie ;-)  ;-)

3 Šílenej Šílenej | Web | 1. července 2013 v 18:10 | Reagovat

ty s Woodem mě fakt zlikvidujete! ten konec, jak se dohaduje o famfrpálu a nějakej ples je mu ukradenej si dokážu živě představit, už teď se těšim na další kapitolu, takže jestli se ptáš co příště, tak je to tohle!

4 Rogue Rogue | Web | 2. července 2013 v 14:52 | Reagovat

Maškarní, maškarní to je vynikající nápad! Už se nemůžu dočkat, až se bude pořádat! :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama