Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

29. kapitola

20. ledna 2013 v 12:51 | Seryn |  ○ Thopmsonovic holka
V předchozích dílech Catherine Thopmsonové jste četli... Aneb Damie se vrátil zpátky na naše obrazovky! Konečně. Co říkáte na páteční díl TVD? Na konci jsem si nadávala, proč se na to vůbec dívám. Celé to tam zachraňují jenom Damon, Jeremy a Klaus.
No nic. Běžte pěkně číst, já se jdu dívat na Gilmorky.
Seryn




"Nechci vás rušit," vpadl do pokoje Fred.

"Rušíš," zavrčel George.

"Cath, hledá tě Pomfreyová. Teďka šla k tobě do pokoje."

"Kurva," vyletěla jsem z postele. Navlekla jsem na sebe honem nějaké rifle. "Za hodinu v KNP," mávla jsem na Geroge a seběhla jsem do společenské místnosti.

"Thompsonová, tady si!" chytl mě Ronald za loket.

"Ještě jednou na mě šáhneš, Weasley, a nedožiješ se rána," vytrhla se mu a běžela jsem pryč. Jediné místo, které mě napadlo, kde mě určitě nebude hledat, je Zmijozel. Dokonce jsem i věděla, kde je vchod. Problém byl akorát dostat se dovnitř. To se ale nakonec vyřešilo zcela jednoduše. Kousek od vchodu byli nějací zmijozelští třeťáci a mrzimorský prvák nebo druhák. Zkoušeli si na něm nějaké kouzla. Sice neškodné, ale i tak.

"Ehm, ehm," zakašlala jsem alá Umbridgeová. Ihned od něj odskočili. Jakmile zjistili, že nejsem žádná profesorka, začali si vyskakovat.

"Tady nemáš co dělat. Nebelvířanko," vyprskl to na mě jak nadávku.

"Vážně? Na tvém místě bych si moc nevyskakovala chlapečku."

"Ty jedna mudlovská šmejdko!"

"Vsadím se, že krev mám čistší než ty," ušklíbla jsem se. "Zavolej mi Draca Malfoye."

"Ani náhodou."

Vytahla jsem hůlku a na jeho dva společníky jsem vyslala obyčejnou svazovací kletbu, kterou ten blb nepoznal. Lekl se a okamžitě spěchal vyřídit můj vzkaz. Mezitím jsem zrušila všechny kouzla na tom mrzimořanovi, který hned zmizel bůh ví kde. O chvíli později vyšel na chodbu můj drahocenný bratránek aj s tím poserou.

"Ještě někdy tě načapám a budeš toho litovat do konce života," řekla jsem ledovým hlasem a zrušila svoje kouzla. Pomalu s křikem běželi pryč.

"Páni, drahá sestřenko, ty se nezdáš," zasmál se Dráček.

"Díky, drahý bratránku," zazubila jsem se.

"Co potřebuješ?"

"Tak nějak jsem zdrhla z ošetřovny a hledá mě Pomfreyka. Tak mě napadlo, že tady mě hledat rozhodně nebude."

"Pojď ty komiku. Mimochodem, máš pěkné rifle," ušklíbl se. Podívala jsem se zmateně na svoje rifle a zjistila, že vůbec nejsou moje, ale nejspíš George. Jsem si říkala, že jsou mi nějaké veliké.

"Závidíš co?"

"Sakra a já se snažil, abys to nepoznala," zatvářil se zklamaně a já se rozesmála. Dráček se přidal moment po mně.



"Do pr-" zarazila jsem se, když jsem se podívala na Draca. "-kenný ohrady!" dořekla jsem opatrně.

"Už jsem se chtěl leknout, že taková mladá dáma nemluví podle etikety ve společnosti."

"Draco?"

"Ano?"

"Ty ses praštil, když jsem se teďka podívala na ty hodiny?"

"Ne proč?"

"Dostal jsi horečky?" sáhla jsem mu na čelo.

"Ne proč?"

"Ehm- zbláznil ses?"

"Cože?"

"Jo já vím, blbá otázka. Zbláznil ses už dávno."

"Cože?"

"Zasekl ses, že říkáš jenom čtyři slova?"

"Ne-"

"Vidíš už zase!"

"Cath-"

"Páni, nové slovo."

"Ticho už!" zvedl hlas Dráček a já jen nadzvedla obočí. "Proč jsi chtěla nadávat?"

"Proč jsi mluvil tak jak jsi mluvil? Chvíli jsem si myslela, že je tu místo tebe tvůj otec."

"No jo. Chvilkový výpadek mozku. Takže?"

"Takže co?"

"Proč jsi nadávala?"

"Protože jsem zjistila, že je už po jedenácté."

"A to znamená?"

"To znamená, že sem měla byt někde jinde."

"Tak proč tu stojíš?"

"Protože se mě pořád na něco ptáš."

"Já?"

"Ano ty."

"Omlouvám se, že se tě na něco ptám."

"Omluva se přijímá."

"Promiň, že se tak blbě ptám-"

"Zase."

"Omluvil sem se."

"Dobře, ale-"

"Neměla jsi být někde jinde?" přerušil mě.

"Co?"

"Nemáš byt někde jinde?"

"Sakra. George," otočila jsem se a vyběhla ze společenské místnosti. Nebo spíš chtěla jsem vyběhnout. Zaplantala jsem se do těch riflí, protože byly moc dlouhé, a zakopla o křeslo. Přepadla jsem a seznámila se s matičkou zemí.

"Žiješ?" zeptal se mě Dráček, jakmile se přestal smát.

"Ne, zabila jsem se, přeměnila jsem se na ducha a budu tě strašit."

"No to snad ne."

"Co kdybys mě pomohl vstat?"

"Fajn, fajn. Pojď nahoru ty přelude."

"Přelude?"

"Jo."

"Vážně přelude?"

"Nepospícháš náhodou? Hlavně opatrně, ty rifle se tě snaží zabit."

"Ha ha. Ty jsi vtipný," běžela jsem pryč. Tentokrát již úspěšně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 21. ledna 2013 v 21:11 | Reagovat

výtlem!!! Dráček na hrad! válel snad každou větou!
btw, Klaus? vážně? tos mě hluboce ranila

2 Rogue Rogue | Web | 4. února 2013 v 21:32 | Reagovat

Není mi jasné proč, ale žila jsem v domnění, že jsem kapitolu komentovala! O_O A evidentně ne. Každopádně paráda!
A Klaus... To je týpek :-P

3 Janka Janka | 16. dubna 2013 v 7:38 | Reagovat

pěkná kapitola čekám na další :-P

4 Janelle Janelle | Web | 27. dubna 2013 v 15:31 | Reagovat

Píšeš? Tak sa zapoj, môžeš tým len získať :D http://willieho-skaza.blog.cz/1303/sutaz-o-najlepsiu-kapitolovu-poviedku#komentare

5 Petuus Petuus | 3. května 2013 v 19:18 | Reagovat

jujiii je to super :D :D tešim sa na ďalšiu :-D  :-D

6 wat-cookie wat-cookie | Web | 11. května 2013 v 20:55 | Reagovat

Musím říct, že jsi snad první, kdo má na desu mého oblíbence! Strasně jsi mě tím potěšila, ani nevíš jak, já ho žeruu. Gilmorky schvaluji, už mám všechny série zkouklé xkrát ;). Jinak krásný blog, dlouho jsem tu nebyla, což mě mrzí, jen tak dál :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama