Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

28. kapitola

2. ledna 2013 v 11:44 | Seryn |  ○ Thopmsonovic holka
Dělala jsem si pořádek v počítači a narazila jsem na kapitolu ke Cath. Byla uplně někde jinde než by měla být. A já sklerotik sem na ňu zapomněla a pak se divila, co to tam dělá. No nic. Vy běžte pěkně číst, já jdu už konečně pěkně psat. Bohužel jenom věci do školy.

Čágo bélo!
Seryn

P.S. Přeji Vám všem Šťastný nový rok 2013!


Návštěva ošetřovny nedopadla zrovna nejlíp. Když mě uviděla madame Pomfreyová, seřvala první Dráčka, proč stojí mezi dveřma a nic jí nepomůže, a pak mě, že ještě nejsem pořádně vyléčená z minula a už se zase vrhám do nějakých smrtících akcí. Přitom jsem už byla zdravá jak řípa, ale nebudu jí brat iluze. Naléla do mě milion pět nějakých nechutných lektvarů. Sice říkala, že mi všechny pomůžou, ale moc tomu nevěřím, protože mi pak bylo pěkně blbě. Taky na mě namašlila tunu obvazů, což bylo nezbytné, že jsem vypadala jak obživlá mumie. Nakonec mi oznámila, že budu na ošetřovně týden.

Druhý den mě to ale přestalo bavit. Byla jsem zdravá, až na těch pár neškodných škrábanců, tak jsem z tama zdrhla. Namířila jsem si to přímo do nebelvírské společenky a z tama do klučičích ložnic. Potichučku jsem otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Všichni ještě spali. Došla jsem k Georgové posteli přemýšlela, jak mile ho vzbudím. Nemohla jsem se rozhodnout mezi vodou a křikem. Dobrá by byla taky kombinace. Vytahla jsem hůlku, ale než jsem se stihla nadechnout, George mě stáhl do postele a přilehl mě.
"Dobré ráno," usmála jsem se velmi nevinně.
"Tys chtěla něco vyvést!" přimhouřil oči.
"Já?"
"Jo."
"Dobře, přiznávám se. Chtěla jsem tě vzbudit."
"Vážně? S hůlkou v ruce?"
"Jo. Udělat ti takový krásný," zvedla jsem hlavu z polštáře, "sladký," přiblížila jsem se k němu, "budíček," už jen milimetry dělily naše rty. "Ale jelikož jsi už vzhůru, tak nic nebude," ušklíbla jsem se a zase si lehla. Měla jsem co dělat, abych udržela vážnou tvář. Georgův výraz byl k nezaplacení.
"Ty jedna malá proradná vypočítavá- " radši jsem ho políbila, než abych se dozvěděla, co vlastně jsem.
"A pak kdo je tu vypočítavý," řekla jsem, když sem viděla jeho úšklebek.
"Samozřejmě ty," zasmál se a pokračovali jsme tam, kde jsme přestali.
"Ale no tááák. Nemůžete si ty orgie nechat až když tu nikdo nebude?" zaskučel z vedlejší postele Fred a Lee mu jenom přikyvoval.
"A nechcete jít?" zeptala jsem se.
"To by se ti líbilo co?"
"Jo, to by se mi teda líbilo."
"Měl by sis najít nějakou ženskou, Frede," ozval se George.
"Proč?"
"Protože bys nám pak nezáviděl, vypadnul z tadyka ještě dřív než bych se vzbudil a neměl takové debilní kecy."
Začala jsem se potichu smát. Fred něco zabrblal zpátky a pomalu se hrabal z postele.
"Ale hni sebou," popichoval ho George. Lee už radši zmizel. Fred se podíval na George a zlomyslně se usmál. Vyčaroval nějaký hnus a čákl to na své dvojče. To už jsem nevydržela a začala se smát naplno. Rychle jsem zase přestala, protože jsem si uvědomila, že George je pořád nade mnou. Bohužel pro mě pozdě. Tu břečku jsem měla za chvilku taky na sobě.
"Páni, bahenní koupel. Zrovna dneska jsem přemýšlela, že bych si ji udělala."
"Tak to už máš dneska za sebou."
"Radši ze mě slez, ať se můžu jít přesléct."
Vzal mě do náruče a zašpinil mě ještě víc. Na oplátku jsem mu trochu vylepšila jeho účes. Pak jsem pro jistotu zdrhla.

Jakmile jsem se osprchovala, vrátila jsem se zpátky do Georgovi ložnice. Z koupelny jsem slyšela téct vodu, tak jsem si lehla na břicho na jeho postel a zavřela oči. Po hodně dlouhé době, mně to připadalo jako hodiny, se voda zastavila a ozvalo se otevírání dveří.
"Ty jsi horší jak ženská," oznámila jsem mu.
"Nevím, kdo může za to, že mi to tak dlouho trvalo."
"Chceš snad tím nazna-" otevřela jsem oči, podívala jsem se na Geroge a sekla se. Měl na sobě jen ručník omotaný kolem boků, kapky vody stékající po jeho namakaném těle a ten jeho úsměv.
"Ano?" povytáhl obočí a jeho úsměv se ještě rozšířil.
"To mi nesmíš dělat," odpověděla jsem mu. Pak jsem jenom zaúpěla, protože se vydal směrem ke mně.
"Proč ne?" sedl si vedle mě a začal mi prsty jezdit po páteři. Skoro okamžitě mi naskočila husí kůže. Bože, to je tak příjemné.
"Až budu schopná vymyslet nějaký důvod, dám ti vědět," zavřela jsem oči a pomalu jsem začala příst jak kočka. George se zasmál a zase se zvedl.
"Né, já jsem nechtěla, abys přestal."
"Já bych se rád oblékl."
"Proč? Mně to nevadí."
"Všiml jsem si."
Bouchla jsem ho do prsou. Sakra. To jsou svaly.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Samaja Samaja | 2. ledna 2013 v 18:41 | Reagovat

Nádherná povídka. :-D  :-D  :-D Zajímalo by mě, jak se to vyvrbí dál ;-) :-)

2 Samaja Samaja | Web | 5. ledna 2013 v 17:08 | Reagovat

[1]: A koukám, že jsi taky z moravy... ;-)

3 Šílenej Šílenej | Web | 10. ledna 2013 v 22:41 | Reagovat

nééé, nenuť mě slintad nad Georgem! to se nedělá! ale to bahno v posteli by mě nakrklo víc :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama