Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

10. kapitola

13. ledna 2013 v 8:52 | Seryn |  Spanish attack on Hogwarts
Čaute, mám rozepsaných milion šest kapitol, ale dopsanou jen tuhle, takže to budete muset nějak přežit. Žijte blaze.

Seryn

P.S. Nebyla sem zrovna dvakrát nadšená, když mi Shig vyměnila Damieho, ale začaly jsme se dívat znova na Gilmorky a zamilovali se do Logana (a Tristana!), tak myslím, že je celkem dobrá náhrada. Smějící se




Když jsem se vzbudila, všude kolem byl klid. Mohlo byt něco před sedmou. Chvilku jsem ještě ležela, pak jsem vstala, oblekla se a šla do kanceláře madame Pomfreyové. Ta mi po malé rehabilitaci řekla, že můžu jít. Chtěla mi ještě vnutit snídani, ale rázně jsem ji odmítla. Harry ještě spal, takže nemělo cenu na něj čekat.

Velká síň byla prázdná, až na pár každodenních ranních ptáčat. Chvíli po mně tam doběhl Oliver. Když mě spatřil, zarazil se.

"Víš o tom, že je dneska neděle, že jo?"

"Jo, proč?"

"Že máš s sebou učení," ukázala jsem na tašku, co měl přes rameno.

"Ráno bývám zmatený a nestíhám. Došlo mi to až po cestě."

"Doufám, že dnes nemáte trénink," zvedla jsem obočí, když si sedl vedle.

"Ne, ten máme až zitra."

"Tak proč jsi utěkal, když nemáte trénink a je neděle?"

"Vlastně jsem šel pro tebe na ošetřovnu."

"Tos vstal tak brzo jenom kvůli mně?"

"Stejně jsem neměl co dělat a jednou za čas mi neuškodí vstát dřív než v deset. Co ruka?"

"Kosti už naštěstí mám. Hýbat s ňou jakž takž možu. Nemáš tu náhodou papír a tužku?"

"Náhodou mám. Na co to potřebuješ?"

"Jdu napsat bráchovi tu včerejší příhodu. Já vážně chci, aby si stěžoval."

"Ty jdeš přes mrtvoly co?"

"Ne, to ne. Ale když se mi něco nelíbí, dávám to najevo."



"Mám dotaz," vzhlédla jsem, když jsem dopsala konečně ten dopis.

"Ano?"

"Kde tady sídlí sovy?"

"Pojď, ukážu ti to," už skoro vstával, když se zarazil. "Snídalas vůbec?"

"Něco málo jo."

"Málo je málo. Vem si ještě něco."

"Já nic ale nechcu."

"Nezájem," řekl Oliver a už mi dával hory vajíček a zeleniny na talíř. "Jez!"

"To je tak porce pro čtyři."

"Akorát pro tebe. Šak si samá kost a kůže, musíš papat," vysvětloval mi to jak malému dítěti.

"Ale ne-" nestihla jsem ani doříct větu. Ten zmetek mi do pusy narval rajče, takže jsem tak nějak nemohla mluvit.

"To nebylo fér!"

"Život není fér."

"Život možná ne, ale ty bys mohl byt."

"Ale ťuťu. Otevři pusinku a dáme za brášku," začal mě tam krmit. Připadala jsem si fakt jak to malé dítě. Ale tak proč toho nevyužít že?

"Poslušně jsem spapinkala svoji porci a teď je na řadě Oliverek. Ham!" Snažila jsem se nesmát, ale ten jeho výraz. No to prostě nešlo.

"Hej-" nestihl říct nic jiného, protože jsem mu do pusy narvala další jídlo.

"Ano zlatíčko?"

"Tho eí ér."

"S plnou pusinkou se nemluví."

"Já-" zase nic neřekl, protože jsem byla s jídlem rychlejší.

"Ale mluvíš!"

Najednou někdo za mnou vybuchl smíchy. Otočila jsem se a uviděla dvojčata, jak se skoro válí po zemi.

"Asi se jim ta podlaha zdá byt nějaká špinavá, když ju tady vytírají," poznamenala jsem a Oliver se začal smát taky.

"Co to tu máte proboha všichni za školní nemoc? Radši půjdu," zvedla jsem se a s rádoby znechuceným výrazem ve tváři jsem odešla. Před velkou síní jsem si sedla na schody a čekala jsem, než se Oliver uráčí dojít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 13. ledna 2013 v 14:25 | Reagovat

WOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOD ASI SE ROZPUSTÍÍÍÍÍÍÍM, JŮ, jak ten mi chyběl! a hned válel! tak je to správně'

2 Nina Nina | 16. ledna 2013 v 18:16 | Reagovat

júúúúú teším sa na pokračovanie ;-)

3 Rogue Rogue | Web | 17. ledna 2013 v 9:39 | Reagovat

Super :-D Hned se mi na další hodiny půjde lépe! Správná dávka šílenství a humoru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama