Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

27. Kapitola

26. září 2012 v 19:15 | Seryn |  ○ Thopmsonovic holka
Původně měla byt předchozí a tato kapitola dohromady. Nakonec jsem to rozdělila.
Tak čtěte, komentujte, ignorujte chyby a já se jdu učit. Zase. Ach jak já nesnáším maturitu.Smějící se

Seryn




Užívala jsem si to doma jak nikdy. Potřebovala jsem změnit na chvíli prostředí a to toto mi vyhovovalo. Sirius mi vyprávěl různé historky ze školy. Už vím, po kom je Harry. Jestli byl James opravdu takový, jak mi ho popsal Sirius, tak Harry musí vést BA s klidným srdcem.
Dokonce jsem přemýšlela, že zajdu někam do města. Nakonec jsem se rozhodla nikam nejít a strávit ten čas s rodinou. Neviděli jsme se víc jak půl roku, pokud dobře počítám. Změna prostředí ale moc dlouho netrvala a na druhý den jsem se měla vrátit do Bradavic, aby si co nejmíň lidí všimlo mé nepřítomnosti. Plán byl jednoduchý. V podvečer se v Prasinkách konal nějaký koncert, který byl pro studenty. Já jsem se tam měla nenápadně připlantat a odejít s ostatními.
Mamka z toho udělala rodinný výlet. Jela se mnou a Siriusem, který byl přeměněný v psa, Záchranným autobusem do Prasinek. Tam jsme to všechno prošmejdili a sedli si ke Třem košťatům na ležák. Můj batoh byl trošku přeplněný. Měla jsem tam jak dárky z Vánoc, tak velmi potřebné pomůcky do školy. Myslím, že Filche a Umbridgeovou trefí šlak. Už aby to bylo.
Ještě před tím, než jsem se s nimi rozloučila, napadl mě úžasný nápad. Nic z toho mi nekápne, bohužel, ale Sirius bude mít radost.
"Rexi, pojď, mám pro tebe mňamku," zavolala jsem na Siriuse a rozběhla se pryč. Před chvilkou jsem zahlédla Miu. A kde je Mia, tam je Harry.
"Divej, Rexi, mňamka," ukázala jsem na Harryho a klidila se z cesty. Sirius skočil na Pottera a ten skončil na zemi v bahně. Začala jsem se smát jako pominutá. Chyba! Skončilo velké radostné shledání, já si toho nevšimla, Sirius využil toho, že nedávám pozor a v bahně jsem skončila i já. Úplně vidím, co by mi řekl. 'To máš za toho Rexe,' a ještě by se blbě zaxichtil.

Koncert byl parádní. S Ginn jsme zakalily jak nikdy. Jenže co se nestalo. Byl už skoro čas jít zpátky na hrad. Kapela už jen sklízela ovace, studenti se dožadovali přídavku. To se už po celých Prasinkách začaly ozývat zvuky od přemisťování. Všichni začali ječet a hysterčit. Já jsem taky nebyla zrovna nejklidnější. Kdo by byl? Nakonec jsem se sebrala a vyrazila na místo činu. Sešla se stejná sestava studentů jako posledně. Plus učitelé. Smrtijedů bylo víc a pro nás to nevypadalo dobře.
Ani nevím jak, ale nějak se jim podařilo rozkouskovat nás. První jsme měli taktiku docela dobrou. Drželi jsme při sobě vždy tak čtyři pět lidí. Ale pak už velmi rychle docházely síly.
"Ani neznáte férový souboj!" řekla jsem, když proti mně se vynořili tři smrtijedi připravení okamžitě útočit.
"Ta je moje!" řekl jeden z nich. Podle hlasu jsem poznala Malfoye seniora. Na nic jsem nečekala, trošku jim vybombardovala zem pod nohami a začala utíkat. Jinak bych byla KO během pěti vteřin.

Za sebou jsem slyšela kroky. Snažila jsem se ještě zrychlit, ale běžela jsem na max. Všude byla tma, viděla jsem možná tak metr před sebe. Zahla jsem vlevo, pak zase vpravo do uličky. Ta byla celkem dlouhá a konec ulice byl osvětlený. Bože jsem tu podruhé a nevyvíjí se to pro mě vůbec dobře. Opět. Příště nikam nejdu a zůstávám zavřená v pokoji. Sakra, sakra, sakra! Zakopla jsem o něčí tělo a spadla na rozbahněnou cestu. Rychle jsem se zase zvedla a utíkala dál. Neměla jsem čas zjišťovat, kdo to tam leží. Moc daleko jsem se stejně nedostala. Na konci ulice, kam jsem mířila, se objevila nějaká postava. Byla jsem v pasti. Nemohla jsem ani dopředu ani zpátky. Kruci!
Zničeho nic mě někdo drapl za ruku. Já jsem začala ječet, snažila se kopat a škrábat.
"Uklidni se Cath. To jsem já. Draco!"
"Sakra, promiň."
"Pojď, rychle."
Otevřel nějakou branku a vlezli jsme někomu do zahrady. Tu jsme rychle přeběhli, přeskočili malou zídku a dostali se do Zapovězeného lesa. Vůbec jsem nevěděla, kde jsem. Naši pronásledovatelé byli ale pořád za námi, takže jsme po sobě stříleli různé kletby, ale to je nezastavilo. Ani když jsme se náhodou trefili.
"Co budem dělat?" zeptala jsem se trhaně. Taky jsem měla už pár šrámů.
"Vydrž to ještě kousek."

Draco projednou nekecal a během chvilky jsme už byli na kraji lesa u Hagridovy boudy. Nevím, jestli jsme naše 'kámoše' setřásli nebo je dál nepustilo nějaké kouzlo. Každopádně jsme radši běželi až k hradu. Co kdyby náhodou. U vstupní brány nás čekal Snape. Draco byl ostražitý, ale jakmile se tam objevil i Kratiknot, uklidnil se. Já jsem si ustlala na podlaze. Dál neudělám ani krok.
"Slečno Thopmsonová, vstaňte a běžte na ošetřovnu," zamračil se Snape. Odmítavě jsem zakroutila hlavou, protože jsem pořádně ještě nepopadla dech.
"Hned!" zavrčel.
"Jistě," zavrčela jsem nazpátek. S Dracovu pomocí jsem se pomalu ale jistě vydala na milost a nemilost madame Pomfrey.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 28. září 2012 v 20:35 | Reagovat

výtlem, Rex prej, to by mě taky nakrklo, ovšem ten Siriusův potenciální škleb si dokážu předtstavit :D nejvíc mě stejně rozsekal konec :D
chjo, co se bude dít dál? já jsem děsně zvědavej tvor!

2 Rogue Rogue | Web | 28. září 2012 v 21:21 | Reagovat

Rexi :-D Chudák Sirius!
A dál to bude jak? :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama