Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

VI. kapitola

25. července 2012 v 19:01 | Seryn |  ○ Dvojčata
Zdarec. Jak si užíváte prázdniny? Nějaké brigády nebo dovolené? Mě osobně na dovolené chytla múza, že jsem začala psat jak zběsilá a nemůžu se od toho pomalu odtrhnout. Tak pěkně čtěte, komentujte, ať mám radost.
Seryn


Seděla jsem u chrliče snad už dobrou hodinu. To k Brumbálovi nikdo nechodí nebo co? Kdyby jsme byli u mudlů tak neřeknu. Ke komunikaci by používali mobily. Ale kouzelníci? Že by se dali hůlky použít nejen na kouzlení, ale i na volání? Jak v Kouzelnících z Waverly. Stačilo, aby do hůlky řekli jméno kouzelníka, se kterým chtěli mluvit, a tadá- měli trochu delší a užší mobil. Sice to vypadalo velmi blbě, ale měli ho. Ale zpátky k mému problému. Jakmile jsem zjistila tu šokující zprávu, vydala jsem se za ředitelem. Jenže jsem si neuvědomila, že to tady neznám. Takže jsem zabloudila hned ve sklepení. Naštěstí mi pomohl nějaký třeťák, který mě zavedl až k ředitelně, a poradil mi, že heslo bývá většinou nějaká cukrovinka. Když už jsme u toho, tak se celkem divím, že mi poradil. Asi měl ze mě respekt. Tak jsem hádala heslo, dokud mě to nepřestalo bavit. Vyjmenovala jsem snad všechno, ale nic. Z nudy jsem začala studovat svůj rodokmen. Klidně bych tu mohla vyjmenovat posledních šest generací. Třeba mojí prababičky babička měla sestru, která si vzala-
"Co tu děláte, slečno Bellová?" zeptal se někdo nade mnou. Zvedla jsem hlavu a uviděla Snapea.
"No potřebuju mluvit s panem ředitelem a nevím heslo."
"Cukrová vata," řekl Snape. Pak se chrlič začal otáčet a objevovaly se schody vedoucí nahoru.
"Děkuju, pane profesore."
Vypadal zaskočeně. Asi mu nikdo neděkuje. Ne že bych se divila. Nicméně jsem se vydala po těch schodech. Dostala jsem se před zdobené dveře. Zaklepala jsem a po vyzvání jsem vstoupila.
"Dobrý večer, pane profesore."
"Dobrý večer, slečno Bellová."
"Omlouvám se, že vás vyrušuji tak pozdě, ale je tu něco, co bych chtěla vysvětlit," řekla jsem mu a ukázala mu tu knihu. Brumbál pokýval hlavou.
"Myslím, že by u toho měla být přítomná vaše matka," řekl. Pak ji zavolal přes krb. Po chvilce se zazelenaly plameny a z krbu vypadla mamka. Ta se první tvářila, co jsem provedla strašného, že ji volají do ředitelny, ale pak jí padl zrak na tu knihu. V očích se jí mihl záblesk pochopení a sedla si vedle mě.
"Hlavně nevyváděj, zlatíčko," snažila se mě uklidnit. "Vysvětlíme ti to." Uplně jsem viděla, že čeká nějaký výbuch ode mě. Když chvíli mlčela, nadzvedla jsem tázavě obočí.
"Tak?"
"Ještě před tím, než ses narodila, byla vyslovena jistá věštba. Říkalo se v ní něco ve smyslu, že se narodí chlapec rodičům, kteří se Voldemortovi postavili celkem třikrát a další nějaké celkem nepodstatné věci. Tento chlapec bude mít moc zabít Voldemorta, který ho označí jako sobě rovného. A jeden z nich musí zemřít rukou toho druhého. Měl na výběr dva chlapce. Harryho Pottera a Nevilla Longbottoma. Vybral si Harryho tím, že mu dal jizvu."
Mamka na chvíli zmlkla. Potřebovala jsem si to přebrat. Takže existuje nějaká věštba, podle které zemře buď Voldemort nebo Harry.
"A Lily se nenarodil jenom chlapec, ale i děvče. Ty."
"Ale o mně nikdo nevěděl, takže jste mě jim vzal a dal mamce?" zeptala jsem se Brumbála.
"Nechtěli jsme riskovat, že se o tobě dozví Voldemort, tak se souhlasem Lily a Jamese, jsem tě svěřil do péče Susan," odpověděl mi. Dávalo to smysl. Naštvaná jsem nebyla. Vždyť mamka nemůže za to, že Voldemort existuje.
"Ví to ještě někdo?"
"Ne. Nikdo jiný to neví."
"Ani Harry nebo Sirius?"
"Nikdo."
"A jste si jistí? Protože jestli někdo četl ten rodokmen, tak to ví."
"Tebe tam uvidí jen ti, co znají tvůj původ, nebo příslušník rodiny."
"Měli byste to říct Harrymu," oznámila jsem jim po chvíli.
"Chci mu to říct už od prvního ročníku, ale nejde to."
"Proč by to nešlo? Jestli to budete odkládat, dopadne to jako na ústředí, když dojel. Podle toho, co mi říkali ostatní, Harry pěkně vyletěl na Rona a Hermionu, když zjistil, že jste jim zakázal, aby mu psali. Čím později mu to řeknete, tím horší bude reakce."
"Protože je celý James," řekla mamka.
"Tys je znala?"
"Chodila jsem o pár ročníků níž než oni, ale Lily a Jamese znal každý."
"Povahou jsi celá Lily. S Harrym to bude těžší," povzdechl si Brumbál.
"A Sirius je můj kmotr?"
"Ano. Jemu to řeknu zítra. Doufám, že nevyvede nějakou špatnost."
"Řekněte to Harrymu co nejdřív. Nedokážu to tajit moc dlouho."
"Nikomu to nesmíš říct. Ani Katii nebo Rii!" nařídila mi mamka.
"Víš jak to bude těžké utajit to před Riou?"
"Vím."
Pak mě ještě něco napadlo.
"Pane profesore, můžu si na chvilku promluvit s Moudrým kloboukem?"
"Jistě." Sundal ho z poličky a podal mi ho. Zhluboka jsem se nadechla, abych si dodala odvahu, a nasadila si ho na hlavu.
'Neruším?'
'Monica Bellová - Potterová. Už jsem tě čekal.'
'Proč jsi mě zařadil do Zmijozelu?'
'Není to kvůli tvému původu, ale kvůli tvé povaze. Věřím, že dokážeš změnit pár lidí.'
'A kam-'
'Do Nebelvíru.'
'Díky za tvůj čas.'
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Stepule Stepule | 2. srpna 2012 v 16:05 | Reagovat

Super kapitola :D rychle další :-)

2 Šílenej Šílenej | Web | 11. srpna 2012 v 11:36 | Reagovat

pořád jsem lehce mimo mísu, ale to vůbec nevadí, hezky jsi z toho vybruslila :-D

3 Samaja Samaja | 27. srpna 2012 v 17:14 | Reagovat

Rychle rychle další!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama