Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

8. Kapitola

13. července 2012 v 14:09 | Seryn |  Spanish attack on Hogwarts
Bez zbytečných keců, bežte číst. :)
Seryn


Když vyšli naši konečně na hřiště, přidala jsem se k jásajícímu davu. Jak mi bylo sděleno, zápas řídila madame Hoochová. Ta zavelela k zahájení. Kapitáni si podali ruce. I na tu dálku jsem viděla ty vražedné pohledy, co na sebe házeli Oliver a Marcus. Pak do vzduchu vyletěli míče, které následovali hráči. Camrálu se zmocnila Alice, ale následně jí byl uzmut nějakým zmijozelským hráčem. Ten si párkrát přihrál se spoluhráčem a pak prohodil Wooda. Zmijozel se ujal vedení. Přidala jsem se k povzbuzování. O pár minut později to nebylo o nic lepší. Soupeři vedli o dalších pět branek. Do toho všeho začalo pršet. Angelina měla možnost vstřelit gól, ale v cestě jí nestáli zmijozelští ale Potlouk. Podívala jsem se, kde jsou dvojčata. S úžasem jsem zjistila, že ten druhý Potlouk se zbláznil a ohrožuje malého Harryho. A dvojčata jsou jemu k dispozici. V tu chvíli se ozvala píšťalka.

"Co se děje?" zeptala jsem se Alishi.

"Wood požádal o oddechový čas," informovala mě.

Zápas zase pokračoval dál. Střídavě jsem sledovala Olivera, který zabránil dalšímu gólu, a Harryho, kterého zase pronásledoval ten zblázněný Potlouk. Nevěděla jsem, koho mám sledovat dřív. Pak ten Potlouk zasáhl Harryho někam do ruky. Málem spadl. A Potlouku to nestačilo a zaútočil znovu. Mířil na obličej a mladý Potter na poslední chvíli uhnul. Pravá ruka byla mimo hru. I se zraněnou rukou se rozletěl směrem k Malfoyovi a já doufala, že ho nějak aspoň zraní. Teda ne že bych byla nějak násilnický typ, ale tohoto malého fakana nemám ráda. (A autorce se to velmi špatně psalo, protože Dráček je jeden z jejích oblíbených postav). Už to tak vypadalo, ale Malfoy se skrčil a náš chytač polapil Zlatonku. A pak spadl na zem a zůstal tam ležet. Naštěstí nebyl zas až tak moc vysoko, aby si ublížil ještě víc. Snad.

Na nic jsem nečekala a rychle se vydala na hřiště.

"Zvládli jste to parádně, kapitáne," řekla jsem Oliverovi, když jsem tam na něj narazila.

"Nechybělo moc k prohře," usmál se a oba jsme šli zjistit, v jakém stavu je Harry.

"Ne, vy ne!" uslyšela jsem ho. První jsem nevěděla, o čem to mluví, ale když jsem uviděla Lockharta, tak mi to došlo. Zjevně ho má rád tak jak já.

"Neví, co mluví. Jen klid. Dám ti tu ruku dopořádku," usmál se Lockhart.

"NE! Díky. Coline, teď mě nefoť," obořil se Harry na nějakého prváka a zkusil se posadit.

"Jen lež, Harry. Použiju jednoduché kouzlo," říkal v klidu Lockhart.

"Proč nemůžu jít na ošetřovnu?"

"Pomůžu ti," nabídla jsem se mu a klekla si k němu.

"To by opravdu měl," ozval se Oliver. Když jsem se na něj podívala, zubil se šťastně na ostatní. Musela jsem s úsměvem protočit oči.

"Ustupte prosím," nenechal si říct profesor.

"Ne, já nechci-" snažil se uhnout Harry, ale Lockhart už začal říkat zaklínadlo. Když jsem slyšela ten začátek, tak jsem si pomyslela, že je něco špatně. Takto to kouzlo přece nezní. Paprsek už ale mířil směrem k Harryho ruce. Snažila jsem se tam dat včas svou, ale pozdě. Část kouzla se už vpila do mladého Pottera a část do mé dlaně. A když jsem viděla, jaký účinek kletba má, vražedně jsem se podívala na profesora obrany. Z mé dlaně zmizely všechny kosti, stejně tak z Harryho ruky.

"Ach, to se občas stane. Hlavní ale je, že už kosti nejsou zlomené-"

"Vždyť tam žádné nemáme!"

"Kdybyste tam nedala tu ruku, slečno Villa-"

"Jo, účinek by to mělo stejný. Tohle kouzlo nikdy nespraví zlomeninu."

"To se mýlíte, slečno," odporoval mi Lockhart.

"Ne, nemýlím. Stali jsme se s Harrym obětí nějakého vašeho pošahaného pokusu. Počítejte s tím, že pan ředitel dostane od mého bratra stížnost na vás."

"Odebírám vám deset bodů, slečno Villa."

"Odeberte mi jich klidně padesát. Mně je to jedno. Každopádně kvůli vám teď musím jít navštívit ošetřovnu."

"Kvůli mně?"

"Jdeme, Harry," zavelela jsem a už jsem profesorovi nevěnovala žádnou pozornost. Byla jsem tak nasraná, že to snad víc nebylo ani možné.

"Páni, to bylo skvělé," pochválil mě Harry.

"Díky," usmála jsem se. "Jsem Terry Villa."

"Já vím. Já jsem Harry Potter."

"Těší mě. Potřásla bych si s tebou rukou, ale nějak je v nepoužitelném stavu," zamračila jsem se.

"V pohodě. Kde jsi předtím studovala?"

"První tři roky v New Yorku a pak další tři roky ve Španělsku."

"To bys ale měla byt v sedmém ročníku ne?"

"Začínala jsem studovat o rok dřív."

"A jaké to tam je?"

"Uplně jinší než Bradavice. Bydleli jsme normálně doma a do školy se chodilo jen na vyučování. Takže jsme neměli žádné koleje. Ani jsme nedostávali body. Prostě to tam fungovalo na principu mudlovských škol."

"To si umím představit. Než jsem nastoupil sem, chodil jsme do jedné mudlovské školy. Ale tady je to milionkrát lepší. Považuju to tu za svůj domov."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 13. července 2012 v 18:32 | Reagovat

ale no tááák, teďka Ollie Zlatohlávka zlikviduje, když mu takhle vyřadil Poťase a určitě budoucí holku ze hry... a co teprve David? ten se tak zvencne, že nebude moct nastoupit :D

2 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 29. července 2012 v 22:18 | Reagovat

Huf! Tak člověk si odjede a tady se přidávájí kapitoly, mění se desing a kdo ví nač ještě nepřijdu?! To mi nedělej! :D Desing chválím - především hlavního aktéra... :D Je to borec, ale to je teďka vedlejší. Kapitola - božíííí! Nic mě nezadrží od přečtení dalšího kusu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama