Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

7. kapitola

15. května 2012 v 16:38 | Seryn |  Spanish attack on Hogwarts
Jsem tu s další kapitolou. Budete muset přežit ještě Terry. Ale už pracuju na Cath a ostatních. A nevšímejte si moc těch myšlenkových pochodů při pohádce. Dneska mi mírně šibe.
Adios.
Seryn



"Tajemná komnata? Co to je proboha?" zeptala jsem se ostatních ve společenské místnosti.
"Tys nečetla Dějiny bradavické školy?" zeptala se mě Katie.
"Vypadám na to, že jsem to četla?" zvedla jsem obočí. "A ty se moc nesměj. Beztak taky nevíš o co jde, ale nechtěl ses ptat," otočila jsem se na Olivera.
"Páni, skoro jsi mě prokoukla."
"Skoro?"
"Jo, skoro. Já jsem je totiž četl."
"Vážně?" podivily se se mnou i ostatní holky.
"Já náhodou rád čtu."
"Jo, podle předchozí reakce sedíš každý den v knihovně a čteš knížky. Možná jsi četl Famfrpál v průběhu věků, když jsi takový nadšenec. Myslím, že i několikrát."
"Jak to možeš vědět?"
"Stačí se na tebe podívat na hřišti."
"Ale já myslím tu knížku."
"Jsem geniální. Možná ne. Ale jsem stejný magor do famfrpálu, ale nadávám to tak najevo jak ty. A vůbec. Máš mi říct, jak je to s tou komnatou."
"Dobře dobře. Tak si sedni pohodlně do křesla, jdu ti povyprávět pohádku.
Kdysi dávno za sedmero horama a devatero řekama žili byli čtyři mágové," začal Oliver. Jestli to takto půjde dál, tak usnu. Pohádky se přece vypráví u spaní ne? "Godric Nebelvír, Helga z Mrzimoru, Rowena z Havraspáru a Salazar Zmijozel." Záhada pojmenování kolejí vyřešena. "Jak tak žili, tak se nudili." Ve čtyřech a nuda? "Proto se rozhodli postavit školu-" Bože to se asi vážně nudili. "- a dali jí název Bradavice." Zajímalo by mě, kdo je měl. "A aby ji nestavěli jen tak, hledali mladé kluky a holky a pak je tu učili. V tom ale viděl jeden z nich problém." Jsou čtyři a nedohodnou se? Tak to musel být už vážný problém. "Salazar zastával názor, aby se studenti přijímali jen s čistou krví. Ostatní ale tento návrh nepodporovali, tak Salazar odešel pryč." Dobře mu tak, zmetkovi! "Než ale odešel, nechal tady někde zbudovat komnatu." Plnou sladkostí! "Tu uzavřel a začaroval tak, aby se otevřela jen jeho právoplatnému dědici." Kdo to je? chci ty sladkosti! "Vypráví se, že v té komnatě se skrývá nějaká potvora, které dokáže poručit právě ten dědic." Jo moment, čeká se na moji reakci.
"Jo tak po nich jsou pojmenované ty koleje. Já jsem myslela, že to někdo jenom tak z hecu vymyslel," řekla jsem.
"Tos nevěděla?" zeptala se mě Alisha.
"Vám možná od mala vyprávěli o Bradavicích, ale nezapomínej, že já jsem ze Španělska."
"Tady to není zrovna běžné, že by tady studovali zahraniční děti."
"Já vím. Co to má byt v tej komnatě za příšeru?" Nevím proč, ale v mé mysli se objevil slon, který měl místo ocasu paví pera, oči měl veliké a fialové, kůži jak zebra, ale místo černé a bílé modrou a růžovou a v hubě měl hadí zuby. A vedle něj stála postava zakrytá od hlavy až k patě a v ruce měl bičík na koně.
"To nikdo neví. Ale ta přišera má očistit školu od všech, kdo podle Salazara Zmijozela nemá tady co dělat," odpověděla mi Katie.
"Takže mudlovské děti." Ostatní jen přikývli. "Myslím, že nás čeká zajímavý rok."

Čím dál víc se blížil famfrpálový zápas mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Oliver trénoval častěji a častěji. Už jsem ani já nebyla schopná ho přemluvit, aby je nechal jít. Je to prostě fanatik. Nakonec se Oliver a všichni milovníci této hry dočkali.
Toho rána jsem se vzbudila brzy. Bylo nějak kolem šesté. Spolubydlící jsem nechala spát a sama se vydala na snídani. Ve Velké síni ještě nikdo nebyl. Užívala jsem si ten boží klid. Po sedmé hodině se začali trousil první ranní ptáčata. Mezi nimi i členové nebelvírského týmu.
"Dobré ráno," pozdravila jsem je s úsměvem. Jen něco zamručeli a posadili se kolem mě.
"Jak můžeš být po ránu tak čilá?" zeptala se mě Katie.
"Ani nevím. Můj bratr se taky vždy diví."
"Já se zase divím, jak se můžeš usmívat," poznamenal Oliver.
"Úplně normálně. Vždyť dnes je zápas."
"No právě!"
"Olivere, buď v klidu. To vyhrajete. Trénovali jste skoro až do roztrhání těla. A ti zelení břídilové nemají proti vám žádnou šanci. Nejde o to, jak rychlé máš koště, ale o to, jak moc jste sehraní, což vy jste. To zaprvé. A za druhé, všichni něco povinně sníte. Jinak vám pak bude blbě a nebudete mít sílu."
"Z kama to všechno víš?" zeptal se mě jeden z dvojčat Weasleyových.
"Možná tomu nebudeš věřit, ale taky jsem hrávala famfrpál."
"Tos mi neřekla," otočil se Oliver.
"Neptal ses," pokrčila jsem rameny. "A stejnak, tým máte sehraný už bůh ví jak dlouho, jediný Harry přišel, ale ten je chytač."
"Na jaké pozici jsi hrávala?"
"Většinou odrážeč."
"Vážně?" podivila se Alice. "Tipla bych tě spíš na střelkyni."
"To mi lidi často říkají."
Takto jsem se je snažila aspoň trochu odreagovat. A celkem se mi to dařilo. Ale jakmile se přiblížil začátek zápasu a studenti se začali pomalu přemisťovat na tribuny, Oliver se zatvářil vážně a zavelel k přesunu.
"Klid kapitáne, to zvládnete," povzbudila jsem ho a šla spolu s Alishou najít nějaké dobré místo v hledišti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 18. května 2012 v 13:45 | Reagovat

Ollie nikdy nezklame! ale ta příšera mě rozsekala :D to by byl fakt mutant, i když bazilišek do něj neměl daleko :d

2 Lilka Lilka | Web | 19. května 2012 v 14:35 | Reagovat

Ta pohádka :D :D. Nejlepší popis té příšery :D. Už se těším na další :D :D.

3 ZuzanQa ZuzanQa | 6. června 2012 v 17:22 | Reagovat

wow, ta prišera :-D ...
ok, ale rychlo dalsiu kapitolu, uz sa tesim :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama