Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

15. Kapitolka

13. dubna 2010 v 15:41 | Seryn |  ○ Thopmsonovic holka
Nová kapitola napsaná za rekordní čas a ještě navíc, když jsem se dívala na Eragona. Asi se budu dívat častějš na filmy a psat u toho kapitoly.
Takže chci tu vidět komentáře! Je neskutečné, aby si kapitolu přečetlo minimálně dvacet lidí a z toho tři komentovali.

Jako obvykle první koment vybírá.
Seryn


"Že my vždycky, když se Cath s někým hádá, u toho chybíme."
"Příště jí řeknu, že se pohádáme, až budete u toho vy."
"Super. Ještě pořád chceš jít do knihovny?"
"Ne, dneska se na to už můžu vykašlat. Ropucha mi zkazila náladu. Nepůjdem ven?" zeptala jsem se zoufale."Prosím."
"Dobře. Jdeme," souhlasil Fred.
"Jdeš taky Hermiono?" zeptal se George.
"Ne. Musím napsat našim. Mějte se," řekla a zmizela v dívčích ložnicích.


Venku jsme zůstali až do večeře. Přidala se k nám i Ginn, hned co jí skončilo vyučování. Po večeři, mimochodem byla dobrá, mě zavedli na ošetřovnu, kde jsem si měla odbýt trest.
"Slečna Thopmsonová?" uvítala mě ošetřovatelka, jen co jsem vstoupila do dveří.

madam Pomfrey

"Ano," odpověděla jsem jí.
"Pojďte za mnou," řekla a vyšla z ošetřovny.
Zavedla mě do nedaleké učebny. Na lavici byl už přichystaný kotlík a vedle potřebné přísady a lahvičky, čekající na naplnění.
"Až budete hotová, tak mi doneste lektvar v těhlě lahvičkách," oznámila mi a odešla zpátky na ošetřovnu. Já jsem zatím začala přemýšlet, co udělám jako první. Nakonec jsem se rozhodla pro dokrvovací lektvar. Přísady jsem tu měla všechny, takže jsem mohla v klidu začít.
Asi po dvou hodinách jsem dodělala lektvar. Nalila jsem ho do dvou lahviček, jak po mně chtěla ošetřovatelka. Uklidila jsem po sobě a zašla na ošetřovnu.
"Madam Pomfrey?"
"Ano slečno? Už jste hotová?"
"Ano. Udělala jsem dokrvovací lektvar. Můžu jít zpátky na kolej?"
"Jistě. Zítra dojděte opět po večeři. Dobrou noc."
"Dobrou noc," rozloučila jsem se a vyšla na chodbu. Pak jsem si uvědomila, že nevím kama mám jít. No super. Tak půjdu třeba doprava. Hlavně se musím dostat na hlavní schodiště. Pak už vchod do věže nějak najdu.

***

No konečně. Po půlhodinovém bloudění jsem našla schodiště. Teď ještě vylézt nahoru a najít vchod. To poznám. Je tam nějaká paní v růžovém, která v době svého mládí zabrala trochu víc místa. Tak jdeme na to.

***

Bacha. Úspěšně jsem dorazila do nebelvírské věže. Bylo tu jen několik málo lidí. Taky kdo by byl skoro v jedenáct vzhůru, když by mohl v klidu spat. Snad jen ti největší blázni. Mezi ně se i řadili Fred a George. Seděli v křeslech u krbu a něco tam čmárali na pergamen. A myslím, že úkol to nebude.

"Co tu píšete?" zeptala jsem se jich, když jsem se k nim potichu přiblížila. Oba nadskočili jak kdyby je někdo píchl špendlíkem do pozadí.
"Sakra Cath," zanadával Fred. Já se jen andílkovsky usmála a švihla sebou na pohovku, protože vyjít ty schody nebylo zrovna za odměnu.
"Jak bylo na prvním školním trestu?" zeptal se mě George.
"To ani nebylo za trest. Ale dojít sem byla noční můra. Příště tam snad přespím."
"Uplně vidím, jak přemlouváš madam Pomfrey, abys tam mohla spat," začal se smát Fred a George se k němu přidal. Já se jen zamračila a začala zívat. Nejvyšší čas jít spat.
"No nic. Já už jdu spat, jinak nebudu zitra schopná ničeho."
"Dobrou," popřáli mi oba.
"Brou noc," rozloučila jsem se i já a odešla do pokoje. Holky už spaly, tak jsem šla co nejtišeji do koupelny. Provedla ústní hygienu a vrátila se zpátky. Ulehla jsem do postele. Moje poslední myšlenka dnešního dne byla, že bych se měla něco naučit něco málo do školy. Pak jsem usnula.

***

Ráno jsem se vzbudila docela brzo na to, že jsem šla spat až po jedenácté hodině. Využila jsem toho, že nikdo není vzhůru, a šla se osprchovat a vyčistit zuby. I když jsem se vrátila, všechny pořád spaly. Rozhodla jsem se, že vzbudím Ginn, aby stihla snídani.
"Ginn, vstávej. Už je ráno. Nestihneš vyučování," zkoušela jsem ji vzbudit jemně.
"Nech mě ještě spat mami," řekla z polospánku. Budeme to muset udělat jinak.
"Ginn, je tu Dean," řekla jsem a sledovala, jak si sedla a začala se rozhlížet kolem sebe. Musela jsem se začít smát.
"Ty potvoro!"
"Pššt. Vzbudíš spolubydlící. A pohni si. Já se chci nasnídat."
"Rozkaz mami!" řekla a zalezla do koupelny. Já na sebe hodila uniformu, vzala bágl s učením na dnešek a šla ji čekat do společenské místnosti.

"Co se stalo, že si tak brzo vzhůru?" zeptal se překvapeně Lee.
"Ani sama nevím. Kde máš dvojčata?"
"Potřebovali si něco zařídit."
"Tak to bude nějaká levárna," řekla přicházející Ginn.
"No že ti to tak dlouho trvalo."
"Dneska se nechtělo vstávat tobě Ginn?" smál se Lee.
"Někdy si prostě musím pospat. Jdeme na snídani?"
"Jo."
"Mám hlad jako vlk," souhlasili jsme s Leem.

"Kde se učí bylinkářství?" zeptala jsem se u snídaně.
"Venku ve sklenících," odpověděla mi Ginn.
"Díky. Tak to najdu," řekla jsem a s povzdechem jsem se vydala na hodinu bylinkářství.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 13. dubna 2010 v 17:31 | Reagovat

he, tak to chci fakt vidět jak ty skleníky najde :D

a co asi tak můžu chtít... že by METTA!!!!!!!!!! :-P  8-)

2 Bičik Bičik | Web | 14. dubna 2010 v 20:41 | Reagovat

cath pěkně probudila ginn :D a taky krásně popsala růžovou dámu

3 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 17. dubna 2010 v 19:55 | Reagovat

:D Bezvadné jako vždycky

4 Petra Petra | Web | 17. dubna 2010 v 23:23 | Reagovat

Ahojky, dala jsem na blog další dílek povídky "Čas náhod", tak kdyby sis ji chtěla přečíst, budu jen ráda :)
Měj se krááásně :)

5 Tristy Tristy | 17. června 2010 v 18:27 | Reagovat

bylo to skělé,a můžu se tě zeptat kdy sem přidáš další kapitolu?

6 Faillë, Draco Faillë, Draco | Web | 23. října 2010 v 14:21 | Reagovat

doufáme, že skleníky najde bez úhony... senzační kapitola :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama