Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

12. Kapitolka

13. února 2010 v 13:01 | Seryn |  ○ Thopmsonovic holka
Nová kapitola. Sice sem ji sem nechtěla vůbec dávat, ale po menším nátlaku od Shig...

Jinak, jestli nezačnete komentovat, tak snad s psaním končím, protože není možné, aby za týden, co tu je minimálně 70 návštěv, tady přibyly jenom tři komenty. Hrozně mě mrzí, když zjistím, že třeba včera tu bylo 15 lidí a ani jeden není schopný napsat komentář. Žádné slohovky nechci, ale aspoň jedno blbé slovo.
Tak si počtěte. Já zatím budu doufat, že se polepšíte a že když dojdu, budou tu komenty od vás.
Jinak první koment vybírá další kapitolu.
Seryn



Cestou jsem stihla zahlédnout dvojčata, Ginn a Leeho. S úsměvem jsem se posadila na stoličku a Minnie mi položila Moudrý klobouk na hlavu.



"Ale... Koho pak to tu máme?"
"Catherine Thopmsonová, osobně," řekla jsem mu.
"Catherine..."
"Cath, prosím," skočila jsem mu do řeči.
"Tak tedy Cath. Do kterého to nastupuješ ročníku? Do prvního?" zeptal se a já si u toho představila takový úšklebek, až to bylo nemožné.
"Nestraš, prosím tě. To bych musela chodit do školy o čtyři roky dýl než je nutné. A to jenom v noční můře."
"Šak jsem si dělal z tebe jenom srandu."
"Ale pěkně blbou. O čtyři roky dýl ve škole... Brrr."
"Asi bych tě už měl zařadit, že?"
"A to se ptáš ty mě? Já jsem si hned myslela, že si Moudrý klobouk ti říkají jenom ze srandy."
"Já jsem moudrý," odporoval mi.
"Možná tak modrý. Vlastně ani ne. Možná někdy před xyzž lety. Teď si akorát ošuntělá látka ve tvaru klobouku," dělala jsem si z něj srandu.
"Máš odvahu, ta se nezapře. Ale taky si pěkně drzá," ocenil mou odvahu.
"A kdo není drzí?" zeptala jsem se ho.
"To je pravda, ale ty si extra drzá. Jednoho takové jsem tu už měl. Sirius Black se jmenoval."
"Jo. To je můj strýc. Asi to máme v rodině, nemyslíš?" už jsem zadržovala smích.
"Nejspíš, ale kam s tebou?"
"Do nějaké koleje? Například."
"No mrzimor to nebude. To je jasné."
"Nééé. Moje vysněná kolej," začala jsem jakože popotahovat a přitom jsem se snažila nesmát. "Hele možu se za tebou někdy stavit?"
"Klidně. Ale teď chvíli mlč. Nemůžu se rozhodnout, kam s tebou."
"Tak to rozpočítáme ne? Ententýky, dva špalí-"
"NEBELVÍR!" zaječel mi do ucha.
"AU!" vyjekla jsem. Minnie mi zatím sundala klobouk z hlavy a já šla k nebelvírskému stolu za Ginny, Fredem, Georgem a Leem, kteří se smáli.
"To nebylo směšné jako," řekla jsem jim.
"Bylo," to bylo jediná odpověď od nich.
"Víte, jak to bolelo, když tak zaječel? Bez upozornění. A navíc skáče do řeči. Nevychovanec jeden," brblala jsem, ale ti čtyři se pochechtávali a snažili se poslouchat Brumbála. Tak jsem se taky zaposlouchala.
"... jídla," to bylo jediné, co jsem zaslechla, protože pak se na stolech objevily hory jídla. Vzala jsem si zeleninový salát s osmaženými kousky kuřecího masa, k tomu nějaké pití a dala se do jídla.
"Hele kdo je ředitel naší koleje?" zeptala jsem se zvědavě.
"McGonagallová," odpověděli mi zároveň.
"Minnie?!" zděsila jsem se, ale je opět přepadl záchvat smíchu. Je to svině. Takhle přepadávat lidi nepřipravené.
"Dobrý večer přeju," řekl někdo za mnou a já se hrozně lekla. Když jsem se otočila, stál tam nějaký duch.


"Dobrý večer, Nicku. Jak se máte?" zeptal se Lee, který se přestal smát.
"Bylo i líp. Vidím, že máme v koleji novou tvář," poznamelal směrem ke mě.
"Catherine Thopmsonová, těší mě."
"Sir Nicholas de Mimsy-Porpington, potěšení je na mé straně," řekl a sedl si mezi Leeho a nějakou holku.
"Můžu vám říkat Nicku, že jo?" ujišťovala jsem se. Co kdyby náhodou...
"Ale bezevšeho," řekl a usmál se.
"Předpokládám, že nejste jediný duch tady na škole, že?"
"Předpokládáš správně. Každá kolej má vlastního ducha, Zmijozel Krvavého barona, Havraspár Šedou dámu, Mrzimor Tlustého mnicha a Nebelvír mě. Ještě tu je Ufňukaná Uršula a Protiva."
"Jo o Protivovi jsem už slyšela."
"A ještě tu je profesor Binns," řekla Ginn.
"On je tu nějaký profesor i duch?" podivila jsem se.
"Ano. Jednou usnul a pak vstal jako duch. A pořád učí."
"Co učí?"
"Dějiny čar a kouzel," řekli Fred a George zároveň.
"Je to děsná nuda. Má hrozně monotonní hlas, který uspává, takže tam skoro všichni spí a Binns si toho ani nevšimne," oznámil mi Lee. Pak jsme už zbytek hostiny jen jedli a jedli. Jakmile zmizelo všechno jídlo, Brumbál opět povstal a začal proslov.
"Tak teď, když už ta skvělá hostina skončila, věnujte mi chvíli pozornost. První ročníky by měli vědět, že vstup do lesa je přísně zakázán. Myslím, že by nebylo naškodu, aby si to připomněli i starší ročníky." Fred, George a Lee nasadili andílkovský výraz styl - já nic, to ten vedle.
"Pan Filch mě požádal, abych vám připomněl, že kouzlení je o přestávkách zakázáno. Všechny ostatní věci, které nejsou povoleny, najdete na dveřích kanceláře pana Filche.
Tento rok došlo ke dvěma změnám v profesorském sboru. Vítáme zde profesorku Červotočkovou, která bude učit péči o kouzelné tvory. Také zde vítáme profesorku Umbridgeovou, vyučující obrany proti černé magii."
Všichni začali zdvořile tleskat a aby se neřeklo, taky jsem dvakrát tleskla.
"Konkurzy do famfrpálových družstev se budou konat..." ředitel najednou přestal mluvit. Podíval se na tu babu Umbidgeovou, která vstala. Asi není zvykem, že by někdo přerušil ředitele při proslovu.
"Ehm, ehm..." odkašlala si, ředitel si sedl a pozorně se na profesorku díval.
"Děkuji vám, pane řediteli, za vlídná slova na uvítanou."
Na sobě měla odpornou růžový svetřík, růžovou halenku, růžovou sukni, růžovou mašli ve vlasech a boty překvapivě růžové. Prostě hrůza děs. Vsadím se, že má i to spodní prádlo růžové.


"Je to báječný pocit být opět tady v Bradavicích a vidět tolik šťastných tvářiček!" řekla tím svým kvákavým hlasem.
"De vidět, že potřebuje nutně k očnímu," řekla jsem potichu a pár lidí se uchechtlo.
"Hrozně se těším, až se s vámi všemi poznám, a jsem přesvědčená, že z nás budou dobří přátelé!"
"Až za hrob," utrousila jsem další tichou poznámku, samozřejmě ironicky.
"Ministerstvo kouzel odjakživa považuje výchovu a vzdělání mladých čarodějek a kouzelníků za životně důležitou věc."
"Tak ať přestane ministerstvo kouzel plantat do Bradavic růžovou žabu a všechno bude v pohodě," řekla jsem opět potichu a mé okolí se začínalo dusit smíchy.
"Vzácné nadání, s nímž jste se narodili, může přijít zcela nazmar, nebude-li pěstěno a zdokonalováno pěčlivou výukou."
"Vzácné nadání, jenž nemáte."
"Prastará umění, která ovládá jen kouzelnické společenství, je třeba předávat z generace na generaci, aby nebyla ztracena navždy."
"Upřimně doufám, že nemáte děti. Musí to být opravdový chudáci, jestli mají matku jako jste vy."
"Pokladnici kouzelnických znalostí, které nashromáždili naši předkové, musí opatrovat, doplňovat a vybrušovat ti, kdož byli povoláni k ušlechtilé řeholi učitele."
"Což nás opět přivádí k otázce, kde se ropucha jako vy, objevila tady v Bradavicích. Jejda. Já sem urazila ropuchu," začala jsem litovat ropuchu a podívala jsem se kolem sebe. Všichni byli červení jak raci.
"Co vám je?" zeptala jsem se zmateně. Někteří jedinci to už nevydrželi, vyprskli smíchy a začali se smát do rukávů, aby je nebylo slyšet. Každopádně mě unikl konec jejího proslovu. Byla jsem naprosto zdrcená. Slovo si opět převzal Brumbál, řekl kdy jsou konkurzy famfrpálových družstev a zavelel k rozchodu. Všichni se zvedli jako vlna a začala tlačenice. My jsme se z tama vymotali docela rychle. Pak mě vedli do nebelvírské společenské místnosti. Nemělo cenu si to zkoušet pamatovat, stejně bych to zapomněla do pěti minut. Jediné co vím je, že jsme šli pořád do schodů a nahoru. Najednou se všichni zastavili před nějakým portrétem. Můj bože. Proč jsou všichni v té otřesné růžové. A k tomu to spouští vážně děsivý ječák a myslí si to, že je to úchvatné. Brzo s takou ohluchnu.
"Víte někdo heslo?" zeptal se Lee.
"Mimbulus mimbletonia," řekla Ginn a ten portrét se odklopil, abychom mohli projít dovnitř. Když jsme tak učinili, ta podivná ženština zase zavřela. Šla jsem za ostatními dovnitř.
"Waw..." byla moje jediná reakce na společenku. Pozorně jsem si ji prohlížela. Mezitím Fred s Georgem vyběhli schody, které vedli někam nevím kam, a vrátili se zpátky s nějakým pergamenem. Už ho chtěli připnout na nástěnku, když v tom se otevřel portrét a vešla Minnie.
"Slečno Thopmsonová, jelikož je v ložnici pátého ročníku u dívek plno, budete muset obývat pokoj se čtvrťačkami," oznámila mi Minnie.
"Jistě, paní profesorko," přitakala jsem jí, a jakmile Minnie odešla, s Ginn jsme si plácly. Fred s Georgem mezitím přišpendlili ten plakát. Šla jsem se podívat, co to je.


TREFA: GALONY GALEONŮ

Nestačí kapesné, které dostáváte,
držet krok s vašimi výdaji?
Chcete si přivydělat trochu zlata?
Kontaktujte Freda a George Weasleyovy,
nebelvírská společenská místnost!
Nabízíme jednoduchou, jednorázovou práci,
která skoro nebolí.
(S lítostí sdělujeme, že veškeré úkony
podstupují zájemci na vlastní riziko.)


"Pěkné," pochválila jsem jim to se smíchem. Byla jsem už ale unavená, tak jsem poprosila Ginn, jestli by mi neukázala pokoj.
"Taky už půjdu spat. Dobrou noc Frede, Georgi, Lee," řekla Ginn a zívla.
"Sladké sny," přidala jsem se.
"Dobrou holky."

Nějak jsme se už doloudali do pokoje čtvrtého ročníku. Spolubydlící tu ještě nebyly. Šak na to, abych se s nima seznámila mám tři roky. Takže času dost. Šla jsem rovnou ke kufru, vytahla toaletní taštičku a šla spáchat do koupelny večerní očistu zubů. Pak jsem se jenom převlekla do pyžama a popřála Ginn noc bez nočních můr. Jen co jsem dala hlavu na polštář, spala jsem jako zabitá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 14. února 2010 v 9:04 | Reagovat

dost dobrý komentování :D

2 Šílenej Šílenej | Web | 14. února 2010 v 9:05 | Reagovat

kruci, už zase... další kapitolu napiš k čemu chceš ty... já si přečtu všechno 8-)

3 Alice Cullen-hale,SB Alice Cullen-hale,SB | Web | 14. února 2010 v 13:51 | Reagovat

Jako rozmluva Cath a klobouku je dobrá:-)

4 Bičik Bičik | Web | 14. února 2010 v 18:32 | Reagovat

šílenej zas zazdil první koment, co? a co takhle nějaká kapitola k sam? jinak cath dost ostře komentovala umbridgeovou, nánu růžovou :-D

5 Asci Asci | Web | 19. února 2010 v 18:48 | Reagovat

skvělá kapitola...ta Umbidgeová někdy pěkně sere :-D :-D

6 Faillë, Draco Faillë, Draco | Web | 23. října 2010 v 14:07 | Reagovat

to byly stěry na Umbridgovou...jak tu babizni nesnášíme, ale v naší povídce s ní máme velké plány... to zas předbíháme :D  :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama