Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

11. Kapitolka

6. února 2010 v 22:02 | Seryn |  ○ Thopmsonovic holka
Je tu nová kapitola... A je pro Šíleného, Bičika, Wladku, Alici Cullen-Hale, Asci a xXx...Nagari...xXx, jelikož jenom ti komentovali poslední čtyři příspěvky. (+ Shig) Nikdo jiný nenapsal ani ťuk a to se mi velmi nelíbí...
Takže další kapitola přibude až když tu bude minimálně šest komentářů... (ty moje se nepočítají...)
Jinak jako obvykle první koment vybírá další kapitolu...
Seryn




"Jdu pro Ginn, hned jsem zpátky," oznámila jsem jim a šla na druhý konec vlaku. Ve dveřích kupé, kde seděla Ginn s ostatními, byli nějaké gorily, které zatarasili dveře.

"Zdovolením," řekla jsem a prošla do kupé, jakmile ty gorily uhnuly ze dveří. My máme dneska na sebe jakési štěstí. V kupé byl Draco a o něčem se dohadoval s Potterem.
"Jo, jenže na rozdíl ode mě jsi parchant, tak vypadni a nech nás na pokoji," řekl Dracovi Potter. Ronald s Hermionou a Nevillem se rozesmáli. Jen Ginn ne. Aspoň že tak.
"A ty si zase nehorázný debil, tak drž hubu," oznámila jsem Potterovi. Ginn se jenom usmála a ostatní se přestali smát.
"Že to říkáš zrovna ty, která se paktuje se zmijozelskýma," rozzuřil se Ronald.
"Jenom s jedním."
"Ale i tak."
"Rozhodně lepší jeden zmijozelský, který to má v hlavě v pořádku, než dva nebelvírští, kteří sou největší debilové pod sluncem."
"A ty si v tom případě co?" zeptal se Ronald.
"Já jsem kráva."
"Aspoň, že si to přiznáš," řekl Potter.
"Co by ne. Kráva je posvátná," řekla jsem s úsměvem. Koutkem oka jsem viděla, že Draco smíchy nevidí, jak mu slzí oči, a Gin k tomu nemá daleko.
"Jdu za Fredem a Georgem. Deš taky Ginn?" zeptala jsem se, jak kdyby jsem teď teprve přišla.
"J-jo, j-jdu taky," odpověděla mi Ginn a snažila se u toho nesmát. Šlo jí to těžce. Z posledních sil vstala a vyšla před kupé. Vzala jsem si svůj kufr, dala ho do ruky Dracovi, ať se trochu procvičí, a já sama jsem vzala Ginnin. Vydali jsme se směr Fred, George a Lee. Asi ve třičtvrtě cesty se od nás Draco odpojil. Kufr mi samozřejmě nechal u nohou. Zabit ho. Gin naštěstí byla už schopná vzít si vlastní, takže jsme se nějak dokodrcaly do kupé.
"Co vy tu s kuframa?" zeptal se udiveně Lee.
"No... Tak nějak sem se nepohodla s Ronaldem a Potterem."
"Nepohodla? Stírala je, kde mohla. To ste tam měli byt," poopravila mě Ginn a začala se opět smát. Já jsem jenom naznačila, že to v hlavě nemá v pořádku.
"Do jaké koleje chceš vůbec jít?" zeptal se Fred zvědavě.
"To je jasné ne? Já jedině do mrzimoru," ani jsem nestihla odůvodnit svoji volbu, když se Fred, George a Ginn rozesmáli.
"Ty a do mrzimoru? Vždyť nejsi pracovitá. Možná enom ochotná, ale pracovitá? Viděli jsme tě o prázdninách. To mluví za vše," protiřečil mi George. a Lee se začal smát.
"Ha ha ha. To bylo velice vtipné."
"Taky si myslíme."
"Kam sem se to dostala?" bědovala jsem na oko. Ostatní se jenom rozesmíli ještě víc a já se k nim přidala.
Cesta s nimi uběhla až nenormálně rychle. Za okny byla tma jak v pytli, my vysmátí jak pětikačky a hlavně hladový. Naštěstí bychom už měli být brzo v Bradavicích.
"Myslím, že bysme se už měli převléc. Za chvíli budem v Bradavicích," oznámila nám Ginn. A opravdu. Jen co jsme si věci dali do kufru, vlak začal zpomalovat. Všichni se začali hrnout ven z vlaku, my jsme takticky zůstali v kupéčku a čekali, až se to trochu uvolní. Když jsme se konečně dostali ven,uslyšela jsem volání nějaké ženy.
"Studenti prvního ročníku se seřadí tady u mne, prosím!"
"Kde je Hagrid?" zeptal se Fred George a Ginn. Lee se mezitím ztratil v davu.
"Kdo je Hagrid?" zeptala jsem se zmateně.
"Hagrid je učitel v Bradavicích. Učí Péči o kouzelné tvory. Zároveň je to ještě něco jak šafář Bradavic. Každý rok tu bývá a svolává prváky, takže je divné, že je tu ta baba místo něj. Myslím, že by sis s ním rozuměla," odpověděla mi Ginn, zatímco Fred a George se rozhlíželi po Leem. Uviděla jsem ho u jednoho z kočárů, jak tam stojí a mává na nás. Divím se, že ho Fred s Georgem ještě nezaregistrovali.
"Dem za Leem?" optala jsem se jich.
"A kde je?" odpověděl mi otázkou Fred.
"Tam u kočárů," řekla jsem mu a vydala se ke kočárům. Když jsem byla u nich, všimla jsem si, co ty kočáry táhne. Tesrálové. Smutně jsem se usmála a nastoupila do kočáru. Jakmile Fred zavřel za sebou dveře, kočár se rozjel. Už jsem se nemohla dočkat, až uvidím hrad. Po chvíli se moje přání naplnilo.


Když jsme vylezli z kočáru, můj pohled směřoval překvapivě na hrad. Nestihla jsem si ho z venku ani přádně prohlédnout, protože jsem musela jít dovnitř. Tam si mě odchytla nejspíš nějaká učitelka. Kde já jsem ji jen viděla. Jo už vím. Ona je ve Fénixově řádu. Přišla mi nějaká povědomá. A jak že se to jmenuje? McGalieová? Ne. McGolicková? Ne. Asi si nevzpomenu.
"Slečna Thopmsonová, že ano?" zeptala se mě.
"Ano, profesorko..."
"Jistě. Jsem profesorka Minerva McGonagallová a učím tady přeměňování. Jistě vám nemusím říkat, jak to tady chodí, že?"
"Ne. O to se už postarali moji přátelé," řekla jsem.
"Výborně. Tak tedy budete zařazená jako poslední. Počkáte tady dokud vás nezavoláme dovnitř," oznámila mi. No super. To tady jako mám tvrdnout sama? Ach jo.
"Dobře."
Ta učitelka odešla někam pryč a já jsem začala pozorovat okolí. Byly tak hodní, že nechali otevřené dveře do Velké síně, takže jsem pozorovala dění uvnitř. Kolem mě ještě prošlo pár opozdilců a taky ta profesorka, co byla u vlaku. Takže už se prváci přes jezero přeplavili? Asi jo, protože o chvíli později prošla profesorka McGonagallová s houfem prváků za sebou. Zastavili se před učitelským stolem a na něco čekali. Najednou začal zpívat moudrý klobouk. Sice jsem ho neviděla, ale myslím, že Ginn věřit můžu. Ta 'písnička' byla docela dlouhá. Klobouk říkal něco o zakladatelích a ještě něco o spolupráci kolejí nebo co. Pak začala Minnie, profesorka McGonagallová je moc dlouhé, vyvolávat prváky k zařazení do koleje. Když nekonečně dlouhá řada prváků zmizela ke kolejním stolům, vstal Brumbál a ostatní se utišili.



"Ještě než pokynu k hostině, musíme zařadit ještě novou studentku, která k nám přestoupila z Ameriky a nastupuje do pátého ročníku. Catherine Thopmsonová," ukončil představování mé osoby a já jsem se vydala přes Velkou síň ke klobouku. Cestou jsem stihla zahlédnout dvojčata, Ginn a Leeho. S úsměvem jsem se posadila na stoličku a Minnie mi položila Moudrý klobouk na hlavu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 6. února 2010 v 23:10 | Reagovat

dost dobrej začátek kapitoly! a na konci byla celkem škoda, že nezakopla a nerozsekala se, to by možná bylo i vhodný :D ne, neber mě vážně! pěkný to bylo!

2 Seryn Seryn | Web | 6. února 2010 v 23:45 | Reagovat

[1]: to byl původní plán... :-D ale pak se na to zapomněla...  :-?  :-D

3 Shig Shig | E-mail | 7. února 2010 v 20:50 | Reagovat

oj oj oj dobrýýýýýýý ;) a kam ju zařadíš??? já to chcu vědět!!!! :-D

4 Bičik Bičik | 8. února 2010 v 8:52 | Reagovat

to já jsem kráva mě rozsekalo a nemůžeš nás nechat napínat, kam se dostane? sice tušim, ale klidně se můžu mejlit

5 Faillë, Draco Faillë, Draco | Web | 23. října 2010 v 14:00 | Reagovat

to s tou krávou nás rozsekalo :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama