Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

10. Kapitolka

3. února 2010 v 0:05 | Seryn |  ○ Thopmsonovic holka
Zdravím... Mám tu pro vás slíbenou kapitolu. Sice se mi nelíbí počet komentářů u minulé kapitoly, ale tak co s vama.
Jinak Shig si kapitolu přečetla ve tři v noci, takže se hluboce omlouvám :D A prej na 0,0008489% se kapitola nebude líbit. Tak uvidíme no. Mě samotné se kapitola líbí, až na ten konec, jak je tam ta výměna názorů. Připadá mi to takové divné.
Tak mi to okomentujte. Budu ráda za komenty. Nechci dávat limity, takže když už budete komentovat, tak pořádně. :D
Jinak jako obvykle první koment vybírá další kapitolu.
Seryn




Asi o čtvrt na tři jsme usoudili, že bychom měli jít zpátky dom. Cesta nám trvala dýl než tam, přece jenom jsme měli něco v sobě. Když jsme otevírali dveře, na kostele odbíjela třetí hodina ranní. A to jsme vůbec netušili, co nás ještě čeká.

"Kde ste byli?" ozval se nějaký hlas od schodů, jen co jsem zavřela vchodové dveře. Byla to paní Weasleyová.
"No... My jsme se byli podívat jen tak... po Londýně víš? Když se sem dostaneme dvakrát za rok, tak není čas se tady porozhlédnout, ale když už jsme tu přes prázdniny, tak jsme toho využili a šli se podívat po okolí," rychle vysvětlovala Ginn. Hrozilo totiž nebezpečí, že kdyby se toho ujal Fred nebo George, začala by na nás paní Weasleyová hrozně křičet a já nechtěla ohluchnout. Myslím, že ostatní taky ne.
"Jak si to jako představujete? Jít bůh ví kam ven, nikomu to neříct, nenechat nikde vzkaz, jen tak si zmizet! Co kdyby jste narazili na smrtijedy? Víte jaký šok jsem měla, když mi Ron s Harrym řekl, že nejste v pokoji? A ty Guinevro se začínáš chovat, jak ti dva. Tobě Cath nic nevyčítám, určitě tě do toho zatahli ti dva. Ale já to tak nenechám!" Stejně to nepomohlo. A ti dva si to ještě pěkně odskáčou. Paní Weasleyová se teda pěkně rozjela a opilost nás pěkně rychle přešla. Je na čase ji zastavit.
"Paní Weasleyová, to nebyli Fred s Georgem, kdo to vymyslel. Ani Ginn. Byla jsem to já." A je to. Paní Weasleyové došel dech. Ginn s dvojčaty se taky na mě překvapivě podívali. Všichni čtyři jsme moc dobře věděli, že jsem to já nevymyslela.
"T-ty?" vykoktala překvapeně.
"Ano já. Mám už takový zvyk jít konec prazdnin někam ven. A Fred, George a Ginn se ke mně přidali, když jsem je přemlouvala."
"A tvoje mamka o tom ví?" zeptala se podezřivě.
"Ano, říkala jsem jí o tom. Myslela jsem si, že vám to řekne."
"Včera jsem si vzala prášek na bolest hlavy a hned po večeři jsem usnula, takže jsem ti to Moly nemohla říct," řekla moje mamka. To by mě zajímalo, kdy se tu objevila. Vždyť jsou tři hodiny v noci. Asi si už zvykla na moje příchody domů, když du někam přes prázdniny.
"V pořádku Therese. Jestli si o tom věděla..." řekla paní Weasleyová a odešla nejspíš do kuchyně. My jsme si jenom oddychli a šli rychle do pokojů spat. Přece jen zítra jedem do Bradavic. Teda dneska.

"Cath, vstávej."
"Mami, ještě pět minut,"řekla jsem a chtěla spat dál.
"No tak, Cath. Nechtěj abych použila drastický způsob jak tě vzbudit," řekla moje mamka.
"No jo. Šak už vstáááávám," vzdala jsem se. "Kolik je hodin?"
"Bylo půl deváté," řekla mamka v narostém klidu.
"Cože? Proč mě budíš tak brzo?"
"Protože tě znám. Stejně tam dojdem na poslední chvíli. Tak šup šup, rychle se obleč a přijď se dolů nasnídat. A vzbuď Ginny."
"Jasně jasně," souhlasila jsem. Šla jsem spáchat ranní sprchu a hygienu a hodit nějaké drobnosti do báglu. Pak jsem si vzala na sebe všechno v černé a vzbudila Ginn.
"Budu tě čekat dole," oznámila jsem jí nakonec a vyšla z pokoje. Jakmile jsem vešla do kuchyně, hned mě omámila vůně lahodných chlebů ve vajíčku. Podívala jsem se na hodiny. Byla jsem překvapená. Bylo už skoro deset hodin. Ještě že mě mamka vzbudila. Pustila jsem se do snídaně. O chvíli později se tu objevila Hermiona. Vzala si jeden chleba a zase vyrazila někam do neznáma. Za několik málo okamžiků se celým domem rozlehl křik paní Weasleyové.
"CO SI O SOBĚ MYSLÍTE? ŽE KDYŽ JSTE PLNOLETÍ, TAK SI MŮŽETE KOUZLIT, JAK CHCETE NEBO CO? CO KDYBY SE JÍ NĚCO VÁŽNÉHO STALO? VY..."
"... VY ODPORNÍ BASTARDI, SKVRNY NY CTI RODU, NEČISTÍ KŘÍŽENCI, ZRÁDCI VLASTNÍ KRVE, SVOU PŘÍTOMNOSTÍ JSTE ZNEUCTILI DŮM MÝCH PŘEDKŮ..."
Ta babka zase začala řvat po celém baráku. To teď ale bylo jedno. Šla jsem zjistit, co se stalo.
"Siriusi, co se stalo?" zeptala jsem se ho, protože nikdo jiný nebyl k dispozici.
"Fred a George nechtěli tahat kufry dolů v rukách, tak je poslali sem kouzlem. Naneštěstí se do cesty připletla Ginn a kufry ju srazili o dvě patra níž," vysvětlil mi Sirius celou situaci.
"Kde je Ginn?"
"Myslím, že je v pokoji, co je na konci chodby."
"Dík," řekla jsem mu a letěla se podívat, jak na tom Ginn je. Naštěstí už byla v pořádku.
"Jak je?" zeptala jsem se jí.
"Už je to v pohodě. Byla jsem jenom v nesprávnou chvíli na nesprávném místě," řekla už s úsměvem. Vydali jsme se zpátky do haly, kde paní Weasleyová pořád křičela na dvojčata.
"Mami, už jsem v pohodě. Nekřič na ně. Nemůžou za to. Náhoda je blbec. Tobě by se mohlo stát taky něco nechtěně," řekla Ginn a paní Weasleyová se začínala pomalu uklidňovat. Jediný, kdo to tu kazil, byla ta stará babizna. Odkašlala jsem si, abych na sebe upozornila, ale ona nic. Už mě vážně štve.
"Siriusi, je tu někde nějaký plamenomet, abych mohla konečně umlčet tu 'paní', která je bohužel moje babička?" zeptala jsem se tak hlasitě abych ju přeřvala. Sirius mě velmi málo k tomu, aby se složil na zem smíchy. Stejně se mu to povedlo hned, jak ta ježibaba zatahla závěs. Paní Weasleyová ale neměla náladu, tak se zavelelo k odchodu. Jenže to by nebyl Pošuk, aby nebyl proti. Prej že nedorazil jakýsi člen kvůli eskortě. Jakdyby to nebylo jedno. No možná není ale co.
Zatímco dospělí to tam začali řešit, já si šla pro kufr. Když jsem zase slezla z těch výšin zpátky dolů, už se opravdu chystalo k odchodu. Dokonce i Sirius byl přeměněný v psa, aby nás šel doprovodit. Paní Weasleyová s tím moc nesouhlasila, ale neudělala nic. Konečně jsme se vydali na cestu. Šli jsme po skupinkách, abychom neupoutali pozornost. Já šla s Remusem a Ginn. Došli jsme jako předposlední. Po nás se objevili akorát mamka Fredem a Georgem. Jako obvykle došlo i na kázání. Rychle jsme se se všemi rozloučili a nastoupili do vlaku. Tam dvojčata řekli, že jdou za jakýmsi jejich kamarádem. Ronald s Hermionou šli do prefektského kupé. My ostatní jsme hledali volné kupé. Někde na konci vlaku jsme narazili na nějakého páťáka. Prej spolužák Harryho.
"Ahoj Harry... ahoj Ginny..." zarazil se, když mě uviděl.
"Ahoj Neville, Neville toto je Cath Thopmsonová, Cath toto je Neville Longbottom. Proč tu tak stojíš a nejdeš do tohoto kupé? Vždyť je tam jen Lenka..." podivila se Ginn.
"Nechtěl sem rušit. A těší mě," zachroptěl.
"Jo, mě taky. Tak jdeme tam?"
"Jasně."
Otevřela dveře, vešla dovnitř s kufrem za sebou. My jsme šli za ní.
"Ahoj Lenko. Můžem si přisednout?" optala se Ginn.
Dívka u okýnka přikývla. Ginn s úsměvem poděkovala. Uložili jsme si kufry do úložného prostoru a posedali si po kupé. Ta holka měla špinevě blonďaté vlasy asi do pasu a modré oči. Její pohled směřoval k Harrymu, který seděl naproti ní. Je do něj zamilovaná nebo co?
"Ty jsi Harry Potter," řekla překvapeně.
"Ja vím," odvětil. Bože to si nemohl vymylet něco lepšího? Začínám pochybovat o jeho inteligenci ještě víc než předtím. Neville asi taky, protože se s pobavením uchechtl.
"A vás neznám," konečně odtrhla pohled od Pottera a podívala se na mě a následně na Nevilla.
"Neville Lonbottom a Cath Thopmsonová. Vy dva to je Lenka Láskorádová. Chodí do čtvrťáku, ale do Havraspáru."
"Učenost a ostrovtip, nic neslouží lidstvu líp," zarecitovala Lenka a schovala svůj obličej za časopis.
Za okny se střídalo počasí jak ona aprila. V jednu chvíli slunečné paprsky pohladili moji tvář a v druhé padali kapky vody na zem. Kluci se zrovna bavili o jakési kytce, když jsem se zvedla s tím, že se jdu projít. Otevřela jsem dveře a srazila se s nějakou holkou. Zjevně chtěla jít dovnitř. Vyšla jsem ven a v tom se to stalo. Neville zrovna něco zkoušel s tou kytkou a brkem ji píchl. Z rostliny vytrykly tmavozelené proudy něčeho páchnoucího. Postříkalo to všechno. Časopis, strop kupé, všechny přítomné i tu holku, co tam vlezla. Já jediná jsem se tomu vyhnula. Ginn duchapřítomně všechny očistila kouzlem, zatímco já se svíjela v záchvatech smíchu. Ta holka se pak otočila a odešla. Ještě mě stihla obdarovat velmi nebezpečným pohledem. Harry tam seděl jako hromádka neštěstí, Neville se pořád omlouval a Ginn po chvíli vedla rozhovor s Lenkou a nevšímali si svých starších spolužáků. Já jsem se šla projít hned, jak jsem se uklidnila. Rozhodla jsem se, že se půjdu podívat za dvojčaty. V jednom vagónu jsem uviděla někoho, jak se hádá. Když jsem došla blíž, zjistila jsem, že je to Ronald s Hermionou a nějaký blonďák, který byl ke mě zády. Jejich hádka asi již skončila, protože se blonďák otočil a chtěl jít pryč. Překvapeně jsem hleděla, když jsem zjistila, kdo je ten blonďák. Objala jsem ho a pak ho pustila.
"Cath?"
"Draco? Co ty tu děláš? Jo, promiň, zapomněla jsem, že chodíš do Bradavic. Mělo mi to dojít."
"Budete tu vrkat dlouho nebo nás pustíte?" zeptal se Ron, který byl rudý jak rak. Ustoupila jsem tak, aby mohli projít.Mohla jsem mu podkopnout aspoň nohy. Ale co. Pak jsme s Dracem pokračovali v konverzaci.
"Co tu děláš ty, Cath. Nemáš náhodou byt někde v Americe na soukromé škole?"
"No... Mamka se rozhodla, že se přestěhujem do její rodné země. Tak sem přestoupila do Bradavic a sem tady," řekla jsem s úsměvem. Najednou z kupé vylezla nějaká holka.
"Draco kde si?" zeptala se udiveně, ale když mě uviděla, oči se jí zúžily. Objala jsem Draca a chtěla jít dál hledat Freda s Georgem. Když jsem ji slyšela, musela jsem se usmát.
"Ty mě s ní podvádíš, že je to tak?"
"Ale Pansy..."
Zbytek jsem neslyšela, protože se zavřely dveře od jejich kupé.
"Neudělal ti nic?" zeptal se někdo. Když jsem se otočila, zjistila jsem, že je to George.
"Draco? Ne. Měl by?" zeptala jsem se udiveně. Georgova tvář se skřivila zlostí.
"Ty se s ním znáš? Z kama?"
"Jistě. Znám ho s plesu od začátku prázdnin, který pořádala jeho rodina, a my byli pozvaní. Proč se ptáš?" zeptala jsem se. Nějak mi to pořád nebylo jasné.
"Není to dobrý člověk. Je to parchant. Navíc je ze Zmijozelu."
"A to má být důvod?" oči se mi zúžily zlostí jako před chvílí té holce.
"Všichni lidi, co studovali ve Zmijozelu, jsou smrtijedi. On jím nejspíš taky bude."
"Vážně všichni?"
"Jo."
"Tak abych tě vyvedla z omylu. Moje mamka taky studovala ve Zmijozelu. A je snad Smrtijedka? Není. Tak neposuzuj lidi na první pohled, dokud je nepoznáš. A jestli si toho názoru, že všichni lidi ze Zmijozelu sou špatní, myslím, že by nebylo dobré, kdybychom spolu kamarádili, protože urážíš nejen mě, ale i mou rodinu. Řekni mi jednu věc. Já jsem ještě nebyla zařazená a moji rodiče studovali ve Zmijozelu. Co bys dělal, kdybych se tam dostala?" Slzy se mi draly do očí. "Myslela jsem, že jsi jiný. Ale asi jsem se spletla," zašeptala jsem, protože jsem už neměla sílu mluvit nahlas. Otočila jsem se a chtěla jít do kupéčka. Udělala jsem krok a slzy mi začaly dělat potůčky po tváři. V tu chvíli se George vzpamatoval.
"Cath, počkej."
Zastavila jsem jsem se, ale neotočila se. Čekala jsem, co bude dál.
"Omlouvám se. Myslel jsem, že ti ubližuje nebo nadává. To dělá často. Nenapadlo mě, že se s ním znáš. Já- omlouvám se. Promineš mi to?" zeptal se a čekal na verdikt. Otočila jsem se na něj.
"Když mi slíbíš, že už nikdy nic takového nevypustíš z té tvé prořízlé pusy, tak jo."
"Slibuju," usmál se a objal mě. Objetí jsem mu opětovala. Chvíli jsme tak zůstali a pak jsme šli za Fredem. Seděl tam s ním nějaký kamarád.
"No konečně. Cath to je Lee, Lee toto je Cath," představil nás Fred.
"Těší mě. Už sem se nemohl dočkat, kdy sem dorazíš. Fred s Georgem říkali..."
"Co ste mu zase nakecali?"
"My? Samou pravdu," rozesmáli se dvojčata.
"To si umím představit."
"Hele. Jedna malá otázečka. Proč si celá v černé?"
"Mám takový zvyk, že pokaždé jdu po prázdninách do školy v černé. Uctívám konec prázdnin," řekla jsem smutečním hlasem a kluci vybuchli smíchy.

Z Leeho se vyklubal stejně dobrý společník jako je Fred s Georgem. Různé neplechy jsou jejich koníček. Myslím, že se mi zmiňovali, že vyrábí Záškolácké zákusky. Asi se k nim přidám.

"Jdu pro Ginn, hned jsem zpátky," oznámila jsem jim a šla na druhý konec vlaku. Ve dveřích kupé, kde seděla Ginn s ostatními, byli nějaké gorily, které zatarasili dveře.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 3. února 2010 v 13:39 | Reagovat

"Není to dobrý člověk. Je to parchant. Navíc je ze Zmijozelu."/// češtinářka nám věčně vypráví o nějakym ruskym dílu: "Aliušo, ty nejsi obyčejný člověk, ty jsi sovětský člověk" a tohle mi to dokonale připomělo :-D chudák Dráček, pořád je za špatnýho 8-)

2 Seryn Seryn | 3. února 2010 v 13:51 | Reagovat

:-D Dráček je moje oblíbená postava... takže nikdo na něj v povídce neřekne žádné křivé slovo (možná sem tam..:D) o to se postarám velmi ráda.. :-D :-D :-D

3 Šílenej Šílenej | Web | 3. února 2010 v 15:24 | Reagovat

[2]: tak to potom jo :D teď mi teprve došlo jakej jsem debil... další kapitolu co přidáš si vyber sama :D

4 Bičik Bičik | 4. února 2010 v 8:46 | Reagovat

hustý, jsem zvědavá jak se to vyvrbí, george vs. dráček :-D  :-D

5 Faillë, Draco Faillë, Draco | Web | 23. října 2010 v 13:56 | Reagovat

hustý :D  :D  :D

6 Kurisutof? Kurisutof? | E-mail | Web | 3. května 2012 v 13:12 | Reagovat

Jen tak dal, at je co číst...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama