Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

6. Kapitola

26. dubna 2009 v 14:58 | Seryn |  ○ New story from Hogwarts

A když už tu sem, tak vám sem hodím ještě jednu...
Seryn



*Po třech týdnech*

Sobotní ráno jsem se vzbudila kolem půl deváté. Rozespale jsem otevřela oči, a když jsem zjistila jak je brzo, začala jsem si v duchu nadávat. To snad není pravda, už ani tady se nevyspím. Ze společensky se totiž ozvalo tiché ale slyšitelné volání.

XXX: Riko… Riko jsi vzhůru?.. Riko mám pro tebe vzkaz.

Naštvaně jsem se jen v noční košili vydala za hlasem s úmyslem zabít toho člověka, ať je to kdokoli. S mírným překvapením jsem zjistila, že ten jistý idiot co si hraje na budíček je David.

Rika: Jsi v pořádku normální lidé v takovou smrtelnou hodinu o víkendu ještě spí!
Dawid: Pak není normální ani Lana.
Rika: Ten vzkaz je od Lany. Já vás zabiju oba ,ale ale kde jsi ty vůbec Lanu vyděl nebo spíš proč si s ní byl?
Dawid: No…
Rika: Tak řekneš mi to nebo tě mám zmlátit?!
Dawid: Dobře, dobře, ale zůstaň tam co si jo. Takže včera jsme si s Austinem a s Brayenem naplánovali, že zmijozelským trochu poupravíme sklepení. Ráno jsme vstali Brayen měl hlídat chodbu zatím co my budem provádět náš ďábelský plán. Asi o půl 7 se kolem Braye prořítila Lana málem narazila do jednoho z brnění. Bál jsem se, že se jí něco stalo tak jsem za ní šel. Byla na chodbě v 4. patře a hleděla na východ slunce. Dost jsem ji překvapil, protože se opravdu lekla, když jsem se jí zeptal, co tu dělá. Řekla mi, že měla vizi nebo sen, něco takového, chrlila to na mě jako střela. Nic moc jsem z toho nepochopil, jen to, abych ti vzkázal, ať jí doneseš tu velkou složku, co má v kufru.
Rika: Aha, takže jestli to mu rozumím, kvůli té její blbé vizi, já musím jít přes půl hradu. Fakt úžasné. Jo a pěkně děkuju za vzbuzení.

Naštvaně jsem se otočila a šla do pokoje hledat tu blbou složku. Za sebou jsem jen uslyšela smích: ,, Není zač a mimochodem. Pěkná košilka.'' což mě naštvalo ještě víc.


Běžela jsem za Lanou do věže, abych jí nadala, když v tom jsem do někoho narazila. Složka mi vypadla z ruky a i s Laninými nákresy se rozletěla po celém schodišti.

Tyler: Jsi v pohodě není ti nic?
Rika: Já? Jo. Promiň.

Jen tak tak jsem ze sebe vykoktala pár slov, protože v okamžiku kdy jsem se na něj podívala jsem si připadala jako chudáček. Byl to fakt kus. Mohl být o rok nebo dva starší. Havraspár, řekla jsem si, když jsem se podívala na nášivku na jeho hrudi. Pak jsem si uvědomila, že na něho civím jako nějaká sůva a raději jsem rychle začala sbírat rozházené výkresy.

Tyler: Ukaž pomůžu ti.
Rika: Jo dík.
Tyler: To jsou fakt pěkné náčrtky. To jsi kreslila ty?

Když jsem mu chtěla říct, že já se takovejma blbostma nezabývám, že se s tím zabývá Lana, tak jsem zvedla portrét s jeho obličejem (vypadal tam fakt roztomile), nezmohla jsem se na slovo, jen sem sjížděla pohledem jeho portrét a jeho.

Tyler: Asi bych se ti mohl představit. Jsem Tyler Pawensie.

Já jsem ze sebe vydala jen..

Rika: O-o-ona tě zná!
Tyler: Kdo? O kom to mluvíš?
Rika: Moje kámoška Lana.
Tyler: Lana? Lana Krylowe?
Rika: Jo. Takže ty ji znáš?
Tyler: Proč bych neměl, vždyť je to moje sestřenka.

S otevřenou pusou jsem si jen všimla přicházející Lany.

Lana: Tayi(dala mu pusu) takže moji kámošku už znáš.
Tyler: Vlastně ani ne. Nepředstavila se mi.
Rika: Promiň. Jsem Rika Wright.
Tyler: Těšilo mě. Teď, když mě omluvíte dámy, půjdu na snídani.

A s lehkým úsměvem na rtech zmizel za rohem.

Rika: Proč jsi mi neřekla, že máš bratránka a ještě k tomu,že je to takový kus?
Lana: Tý jo a já si myslela, že mě hned zbiješ za ten budíček.
Rika: Na to taky přijde. Tak proč?
Lana: Neřekla jsem ti to protože vím, že je kus MŮJ kus. A vyhovovalo mi to tak víš. Je to můj nejlepší KÁMOŠ a PŘÍTEL, RÁDCE a prostě všechno ROZUMÍŠ.

Po svém hysterickém výstupu se začala Lana smát jako blázen a než mi to došlo začala si na mě ukazovat prstem , ale já už se pomalu smála taky.

Rika: Tady máš tu složku…A k čemu ji vlastně chceš?

Dodala jsem později, protože jsem stěží udržela smích.

Lana: Chtěla jsem se inspirovat okolím školy a abych si něco namalovala potřebuju papír a věci podobné nebo snad néééééé?
Rika: A to sis je nemohla vzít když jsi běžela do věže?
Lana: Já jsem ve věži teprve chvíli.

Tady něco nehraje. O půl sedmé ji přece vyděl Bray jak jde do věže, říkal to tak David nebo ne…Je devět… A mám vás… Rande a mě se nic neřekne…

Rika: Ty jsi měla schůzku s Dawidem, že jo?
Lana: Jak si přišla… na takovou pitomost?

A začala se znovu smát.

Rika: No Dawid mi říkal, že tě Bray vyděl o půl sedmé jak jdeš do věže.
Lana: Tak jo šla jsem do věže poprosit Tylera aby si se mnou zahrál divadélko uvidíme co to udělá s Davidem. Tohle miluju, už se těším jak se budou všichni tvářit… Riko , že to nikomu neřekneš? Prosím.

Já jsem jen nevěříc tomu, co si vymyslela, přikývla a ona se mi s velkým dík pověsila kolem krku.

Rika: Tak mi vysvětli jak jsi poslala ten vzkaz po Davidovi, telepaticky nebo jak?
Lana: On tam byl došel za mnou jestli jsem v pohodě, tak jsem honem vymyslela to s tou vizí a snem, celkově jsem to na něj vybalila tak , že stejně nic nepobral. Na vzkaz říkal, že ti ho vyřídí až po nějakém práci co má dole ve sklepení, což se mi ohromě hodilo. Alespoň jsem si ušetřila představování Taye. Přišel hned po tom, co Dawid odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | E-mail | Web | 10. května 2009 v 12:42 | Reagovat

dámy, sice se ztrácim, no vlastně v tom dočista plavu, že nevim o co přesně kráčí a kdo je kdo, ale jinak se mi to zatim líbí...

2 P.e.t.r.a P.e.t.r.a | Web | 12. května 2009 v 17:46 | Reagovat

Ahoj, pokud bys náhodou měla chuť, dala jsem na blog další díl povídky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama