Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

5. Kapitola

22. dubna 2009 v 18:04 | Scra |  ○ New story from Hogwarts

A slíbená kapitola... Jako obvykle nevšímejte si chyb.
Scra



Podívala jsem se kolem sebe. Všude bílá. Od teď nenávidím bílou. Měla jsem hroznou žízeň, ale nikde nebyla voda. Jen na nočním stolku byla váza a v ní nádherná růže. Byl tam přiložený lístek s jediným slovem.

Promin
B.

Pak za mnou přišla ošetřovatelka.

Pomfrey: Už jste se vzbudila slečno? To je jen jedině dobře. Ale...
Rika: Kdy mě pustíte?
Pomfrey: Až zítra ráno.
Ashley: Dobrý večer. Můžeme za Rikou? Prosím.
Pomfrey: Jistě.
Lana: Hola. Tak jak?
Rika: Hola. Ale jo. Jde to. A co vy? Jaké byly lektvary?
Ashley: Ale dělaly jsme jakýsi divný lektvar.
Rika: A kde máte Amy?
Ashley: Nevím.
Lana: Já už musím. Nemám ještě úkol do formulí. Tak se měj pěkně a nezlob.
Rika: Ach bože. To je kačena.
Ashley: Tý vado. Ty už máš tady aji tajného ctitele?
Rika: Samozřejmě. Ale počkej. Toto dej Brayenovi. Díkes.
Ashley: Tak Brayen, jo?
Rika: Co Brayen?
Ashley: No nic. Tak si tu pěkně sni o Bra- o někom. Já jdu. Hola!

Ošetřovatelka do mě nalila ještě nějaké lektvary a já šla pak spát. Vzbudila jsem se poměrně brzy. Madam Pomfrey udělala prohlídku a pustila mě. Vydala jsem se teda do společenské místnosti. Vstoupila jsem a uviděla kluky, jak tu něco nacvičují.

Matthew: No samozřejmě. Už zase! Já se na to vy**ru!
Dawid: Klídek. Minule ti to alespoň popolítlo.
Kevin: Vždyť byl průvan. Nevšiml sis?

Odstoupila jsem od portrétu směrem k nim. Kevin ukazoval na otevřené okno a přitom se s ostatními smál na celé kolo.

Rika: Co se to tu děje? Musíte tím rámusem všechny vzbudit?
Austin: Sorry, ale snažíme se Mattha naučit Wingardium leviosa.
Brayen: Kratiknot mu slíbil, že si ho z toho vyzkouší. Víš?
Rika: Teď už jo. Promiňte, že jsem vás vyrušila.
Dawid: Spíš vzrušila.

Jak to říkal, tak se náhodou díval na Brayena.

Rika: Tak si to tu užijte.
Austin: Ty taky.

A usmála se na Brayena. Ještě než jsem zašla do pokoje, slyšela jsem něco ve smyslu 'Ten má ale štěstí. Trefí ji kouzlem a ona se tu teď na něj směje. To je nefér.'

Chvíli po tom, co jsem došla do pokoje, tak se vzbudila Amy. Chtěla po mně, abych ji učesala. Když se jako poslední vzbudila Lana, převlékly jsme se a šli, i s klukama, na snídani. Po cestě ke stolu si Dawid nenápadně přitáhl Lanu blíž, aby mu neutekla, a ostatní si sedli kolem nich.

Dawid: Klídek Matthe. Nebuď v nervu. Máš na zkoušení ještě přestávku po bylinkářství. Tak se pořádně najez, ať neskuhráš, že máš hlad.
Austin: Uteče ti to jak voda. Máme se přece na co těšit ne? Šestou hodinu máme létání s Hoochovou.
Rika: už se na to těším.
Ashley: To snad všichni.

Bylinkářství uběhlo až moc rychle a Matth byl v koncích. Zaklínadlo mu opravdu nešlo.

Ashley: Už se s tím netrap.
Amy: Jak můžeš být tak levý. Ukaž jak to děláš.
Matthew: Wingardium leviosa.

Hned po vyřknutí se ozvala Lana, která ho napjatě sledovala.

Lana: Nezapomněl jsi na něco?
Matthew: Na co?
Lana: Švihnout a mávnout!
Ashley: Zkus to s námi, švihnout a mávnout.

A tak jsme učili Mattha , jak má pohybovat rukou.

Matthew: Wingardium (švihnout) leviosa (mávnout)

Matthova učebnice se vznesla do vzduchu a on samou radostí přestal kontrolovat hůlku a trefil levitující učebnicí přicházejícího Kratiknota.

Kratiknot: výborně pane Tilly! Příště alespoň dávejte pozor na koordinaci. Všichni se posaďte.

Řekl svým pisklavým hlasem a pokračoval ve výuce.

Kratiknot: Kdo mi řekne, jak se jmenuje kouzlo, které zmenší předmět nebo tvora? Prosím pane Luckley.
Kevin: Reducio.
Kratiknot: Správně. Deset bodů pro nebelvír. Teď si ho prosím vyzkoušejte. Máte na to celé dvě hodiny. Tady máte pomůcky.


Lana: Co máme pak za hodinu?
Rika: Péči o kouzelné tvory. A potom létání.
Ashley: Tý vole. Dneska se v kuchyni překonali. Samé sladkosti.
Amy: Jenom se nepřežer.
Ashley: Rozkaz kapitáne.
Lana: To dopadne blbě, když vidím, jak se Ash cpe těma palačinkami.
Rika: A to máme poslední hodinu létání. To dopadne hodně špatně.
Lana: Kde jsou vlastně kluci.
Amy: Myslím, že říkali, že už jdou na hodinu.
Rika: Taky bychom už měly jít (zvedáme se a jdeme na hodinu). S kým máme vlastně hodinu?
Ashley: Hádej můžeš jednou.
Rika: Takže zmijozel. Pane bože za co mě trestáš?
David: Až to vymyslím, tak ti to řeknu.
Amy: Ptal se někdo na něco?
David: Jo. Rika se mě ptala , za co ji trestám.
Rika: Já se neptala tebe, nýbrž boha a v tom je rozdíl. A ty nejsi bůh.
Lana: Klid lidi. Dořešíte to potom, jasný?
David: Jo.
Amy: Ten aby něco neřekl.
Hagrid: Vítám vás na vaší první hodině péče vo kouzelný tvory. Dneska si povíme něco vo jednorožcích a když zbyde čas, tak se na ně podíváme.
Austin: Proč se zdržovat vysvětlováním. Jdem rovnou na věc, ne?

*Smích*

Hagrid: Hochu, jen aby si to některý děvčata nevysvětlily jinak.
Austin: Ale já sem to tak vůbec…
Matthew: Nebraň se tomu. My víme, že myslíš jen na jedno.
Rika: Spíš na jednu.

Dodala jsem polohlasně a přitom jsem se podívala na Ashley. Kevin, David, Brayen, Lana a Amy mě slyšeli a začali se smát.

Matthew: Co? Co říkala?
Amy: Nic, jen to, že máš zpomalené reflexy.

Smích začal nanovo. Teď nebyla uražená jen Ashley, ale i Matthew.

Hagrid: No tak už dost. Nechte si ty svý pubertální výtlemy a jdem se podívat na ty jednorožce.


David: Konečně. Už bude jídlo.
Lana: Ale až za hodinu ty chytráku hladový. Aspoň budeš líp létat.
Amy: Podívej se třeba na takového Kevina. Ten na jídlo ani nemyslí, jak se těší na madam Hoochovou.

*Smích*

Kevin: Na ni ne. Jen na …
Rika: …To, až někdo sletí z koštěte.
Kevin: … To, až se proletím na svém novém koštěti.
Austin: No jasně. Kde máš vlastně koště?
Kevin: Nahoře ve věži.
Lana: Máš přesně… hm… 10 minut na to, abys sis pro něj došel.
Kevin: Sakra. (a běžel si pro koště)
Amy: Spíš doběhl. Je to docela daleko.
Brayen: Kde je vlastně Ashley a Matthew?
Rika: Neměl by se zeptat Austin?
Dawid: Myslím, že už jsou na famfrpálovém hřišti. Asi jsou pořád na Riku naštvaní.
Rika: Hej! Já Mattha nenaštvala. To Amy.
Amy: On už je na to zvyklý hošánek. A jestli ne, tak si brzo zvykne.
Lana: Ty seš ale zlomyslná.
Amy: Já? Odjakživa.
Rika: No… My to víme, ale nemusíš všem říkat, jaká jsi.
Amy: Já to všem taky neříkám.
Rika: Jo? Takže všichni, co jsou teď na famfrpálovém hřišti, tu vlastně podle tebe nejsou, že?
Amy: Hups… Nic jste neslyšeli.
Hooch: Vítám vás. Jděte každý si vezme školní koště nebo vlastní. Výborně. Tak teď ho položte na zem vedle sebe, dáte ruku nad koště a řeknete hop.
Kevin: Hop!
*koště vzlétlo*
Lana: Hop!
*koště vzlétlo*
Rika: Hop!
*koště se převalí na zemi*
Rika: Hop!
*zase nic*
Amy: Hop!
*koště se válí po zemi*
Ashley: Hop!
*koště vzlétlo*
Brayen: Hop!
*koště vzlétlo*
Matthew: Hop!
*koště vzlétlo*
David, Austin: Hop!
*koště vzlétlo*
Rika: Amy? Taky ti to nejde?
Amy: Ne. Asi jsme moc ujeté.
Rika: Nebo sjeté.

Tento rozhovor jsme vedly šeptem, takže se všichni po nás otočily, když jsme vybuchly smíchy z mého posledního konstatování.

Hooch: Slečno Tilly, slečno Wright! Je na hodině něco směšného? Ihned přestaňte. A abych nezapomněla bude to pět bodů dole. Jestli se stane ještě něco podobného dnes, tak to bude školní trest!
Rika: Jistě, paní profesorko.

Snažila jsem se to říct s vážnou tváří, ale když se váš spolupachatel vedle vás směje, tak je to skoro nemožné. Koutky se mi cukaly vždy, když jsem se v několika dalších minutách podívala na Amy.

Rika: Amy, už se sakra nesměj!
Amy: Ale když to nejde…
Rika: Máme problém. Jde sem madam Hooch, dělej, že se snažíš aspoň.
Hooch: Ukažte mi, děvčata, jak vám to jde.
Amy: Jistě. HOP!

Lidi vyhlaste fanfáry, Amyino koště vzlétlo k její ruce. Nevěřila svým očím, ale potom se na mě vítězoslavně usmála. Já jsem jí naznačila zdvižený palec. Tak a teď jsem byla na řadě já.

Rika: Hop!

Když budete vyhlašovat ty fanfáry, tak je udělejte dvojité. Mé koště se poslušně začalo přibližovat k mé ruce. Amy na mě ukázala zdvižený palec, jakmile jsem koště chytila do ruky.

Hooch: Výborně. Teď se všichni posaďte na koště a až na tři se odrazíte od země a zkusíte se proletět kolem hřiště. Komu to nepůjde, tak nikam neletí. Rozuměli jste všichni? Dobře. Jedna, dvě, TŘI!

Všichni se odrazili od země. Kevin, Dawid, Austin, Matthew a Brayen vyletěli jako první. Lana s Ashley byly kousek za nimi a já s Amy jsme se vyletěly pomalu. Po kolečku nás zavolala madame Hooch zpět. Takto jsme trénovali celou hodinu.

*Po večeři*

Ashley: Riko, můžu si půjčit tvůj úkol do obrany?
Rika: Jasně.
Dawid: Já si ho pak taky pučím, jo?
Rika: Ne.
Dawid: A proč?
Rika: Protože si ho pak beru s sebou do knihovny.
Dawid: Sakra. Tak já půjdu s tebou a tam si ho opíšu.
Rika: Řekla sem ne.
Dawid: Ona tam má určitě nějaké tajné rande. To poznám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama