Opravdové přátele rozdělí jenom smrt, nikoliv osud.

2. Kapitola

28. února 2009 v 22:01 | Shig |  ○ New story from Hogwarts

Jsem tu poprvé s druhou kapitolkou... takže si nevšímejte chyb a nechte komentím... díky

Shig
P.S. For Stigs: Seš na řadě:D


…NEBELVÍR!

Vykřikl na celou síň.
Rychle jsem si sundala klobouk z hlavy a vyrazila za Lanou.

Evigan: Ashley Zarthig.

Klobouk: Nebelvír!

Jediná útěcha byla, že jsme všechny čtyři ve stejné koleji. Prohlédla jsem si učitelský stůl. Uprostřed byla veliká zlatá židle a na ní seděla ředitelka školy McGonagall. Ta právě vstala a chystala se něco říct.

McGonagall: Vítejte novém školním roce v Bradavicích. Už jste určitě hladní, tak se pusťte do jídla.

Na stolech se objevili různá jídla. Na talíř jsem si dala bramborovou kaši a řízek. Po všemožném jídle, pití a povídání zase vstala ředitelka.

McGonagall: Při zahájení školního roku bych vás chtěla upozornit na několik věcí.
Žáci prvního ročníku ať si pamatují, že vstup do lesa na školních pozemcích je všem studentům zakázán. Dále mě pan školník Filch požádal, abych vám připomněla, že o přestávkách mezi vyučováním není dovoleno používat kouzla. V druhém zářijovém týdnu proběhne famfrpálová kvalifikace. Kdo se chce zúčastnit, nechť se hlásí u madame Hooch. A od tohoto roku je tu jedna změna. Konkurzů se můžou hlásit všichni žáci. To je vše. Teď žádám prefekty, aby odvedli první ročník své koleje do společenské místnosti.

Prefekt: Prváci z Nebelvíru sem ke mně prosím.

Šli jsme po mramorových chodištích a bůh a prefekti ví kudy. Na stěnách vyseli obrazy s různými živočichy, kouzelníky a čarodějkami. Po nějaké době jsme se dostali na konec chodby. Byl tam obraz s nějakou čarodějkou v růžových šatech.

Prefekt: Tohle je Buclatá dáma. Strážkyně nebelvírské společenské místnosti. Vždy po vás bude chtít heslo, aby jste mohli vstoupit.Hesla se budou měnit. Teď je heslo griffin.
Buclatá dáma: Správně. Můžete vstoupit.

Oznámila nám Buclatá dáma a odklopila se, abychom mohli všichni vejít dovnitř.

Prefekt: Zde ve společenské místnosti máte nové vybavení a sedací soupravy. Nezapomeňte, že je to celé vaší koleje. Snída-.
Matthew : Bla bla bla. Proč to poslouchat toho moulu. Tak co lidi. Konečně jsme tu.
Austin: Pojďte kluci, zaberem si ten největší pokoj.
Kevin: Hlavně co nejdál od holek.

A zmizeli na schodech.

Ashley: Tak jsem se těšila a ti kluci to teď úplně pokazili.
Amy: Není proč být znechucená, jsme tu spolu a vydržíme to tu. Víš co teď budeme dělat? Peklo my jim.
Lana: Souhlasím. A teď do pokoje. Uděláme si holčičí mejdan.
Rika: Tak jdeme.

V uličce nad schody bylo hodně pokojů, ale se značkou I. ročník jen dva. Z prvních dveří bylo slyšet veselé výskání a smích.

Rika: Tak asi zbývá pro nás druhý pokoj.

Vešly jsme dovnitř a ...

Ashley: Tý vado.
Amy: Hej, luxusní místnost, luxusní věci, luxusní -.
Rika: Ano, my víme, že je to tu všechno luxusní Amy.
Lana: Jiné slovo než luxusní neznáš?
Rika:. Beru si postel u okna.
Lana: Já u druhého.
Amy: A na nás zbyli u zdi.
Ashley: Však je můžeme nějak přesunout.
Lana: A chce to výzdobu.
Rika: Myslíš to co já.
Lana: Jestli myslíš grafity tak jo.
Ashley: A co tam bude napsané?
Amy: Škola je jedna velká deprese.
Ashley:To je divné.Škola ještě nezačala.
Rika: OK
Lana: Nakreslím to na stěnu mezi vašima stěnami. Tak připravit fitigra myescio.

Při jejím kouzlení sem viděla snad nejsložitější mávnutí hůlkou ve svém životě. Mávla,udělala jí kruh,švihla nahoru,udělala spirálu a pak se na zdi začalo něco objevovat.Bylo to nádherné, jako by to namaloval sám Picasso.

Amy. Ještě by to chtělo trochu hudby. Škoda, že tu není hifi věž.
Rika: Myslíš tuhle?

Ukázala jsem na malý stolek, který stál v tmavějším koutě.

Amy: Super. Ještě, že jsem si vzala ty cédéčka.

Vytáhla z kufru haldu cd a dala jedno přehrávat.

Lana: No nevím jak vy, ale já jsem z té cesty docela unavená. Včera jsem šla spát až vlastně dneska. Já jdu spát. Brou noc. Počkat. Kdy se tady vstává?"
Rika: "Vyučování začíná v devět. A snídaně je myslí od sedmi, ale můžeš tam dojít v kolik chceš."
Lana: "To si ze mě děláš srandu?"
Rika: "Ne. To je krutá realita."
Amy: "Já jdu taky spát. Ale vsadím se, že radostí neusnu."

Amy a Lana šly spát a usnuly skoro v okamžiku, kdy zalehly. Já a Ashley jsme si ještě chvíli povídaly a pak jsme odešly společně do říše snů.

Ráno jsem se vzbudila jako první. Podívala jsem se z pokoje ven, ale nikdo nebyl vidět ani slyšet. Náhle se objevila prefektka a dala mi rozvrhy pro holky i kluky. Vrátila jsem se, nachystala sobě i holkám věci a zkoušela jsem, jak si dnes změním vlasy. Po chvíli se vzbudila Amy.

Amy: Jak jsem mohla usnout, ta postel musí být nějak začarovaná.
Rika: Tak je to docela možné, když jsi ve škole čar a kouzel, nemyslíš?
Amy: Tak co. Jak je vzbudíme?
Rika: Nebudila bych je.
Amy: Takhle jim uteče celé první školní vyučování!
Rika: Ty máš zrovna co říkat. Kdybys mohla tak spíš celé dopoledne.
Amy: Hm. Asi máš pravdu.
Rika: Jak asi?! Snad určitě. Ale vzbuďme je zatím nenásilně.
Amy: Dobře.

Oběhla jsem obě postele a strhla z Lany a Ashley peřinu.

Amy: Honem. Vstávat a jde se cvičit!
Lana: A proč?
Rika: Protože je ráno.
Ashley: Ale my máme ještě noc.
Lana: Nemůžeme to cvičení vynechat?
Amy: Hm… Ještě uvidíme. Když okamžitě vstanete tak jo, když ne, tak půjdeme cvičit a ještě přidám bonus. Zakleji vás. (zlomyslný smích)
Ashley: Dobře. Vzdáváme se.
Rika: Pohněte. Rychle se oblečte. Mám hlad.
Lana: A kdy ne?
Rika: Když odejdu od jídla napapaná, víš? Ale to ty nemůžeš nikdy zažít, protože ty nepapáš, ale ty… jak bych se vyjádřila… no jinak to nejde… žereš!

Začala jsem se smát, ale když jsem viděla Lanin výraz v obličeji, tak jsem rychle zdrhla. Ještě jsem stačila popadnout batoh. Na chodbě jsem narazila na kluky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wladka wladka | Web | 2. března 2009 v 9:04 | Reagovat

rychlo dalsiu

inac super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama